• ignorovat středoevropský, evropský i světový kontext: česká ekonomika není a nemůže být „ostrůvkem“ hospodářské výjimky, natož „ekonomický tygr Evropy“ (media i politici by měli vyjádřit spíše pokoru a své předvolební aspirace zklidnit)

• ignorovat pohyby německé ekonomiky: viz např. červnový (2015) pokles průmyslové produkce o -1,4%, exportu -1,0% a importu -0,5%: ČR je na Němcích závislá a nelze je tudíž ignorovat – vlastní v ČR masivní aktiva  

• skrývat historický propad podílu Německa na světovém HDP: nejprudší ze všech vyspělých zemí: z 5,96 na 3,72%. (Stejně tak propad ČR z 0,37 na 0,33%)

• oslavovat statistické pohyby nahoru a ignorovat stejně důležité pohyby dolů: oba pohyby by měly mít stejnou mediální váhu: ukazatelé se nepohybují v přímkách; moudré není jen „tleskat“ nebo „skákat“, ale hlavně pochopit příčiny hospodářských jevů

• přeceňovat význam mediálního „optimismu“: vede ke zbytečnému a bujarému zadlužování neinformovaného obyvatelstva – v očekávání tzv. „českého“ růstu

• ignorovat rostoucí nákup akcií „na úvěr“ v Číně, USA i západní Evropě: burzy tak absorbují inflační tlaky; vznikají bubliny, které již 8 let udržují centrální banky. Zadlužování obyvatelstva zůstává největším rizikem všude na světě

• ignorovat, že úvěrové zatížení je v USA již řádově vyšší než v letech 2000 a 2007: o vlastní peníze může člověk prostě přijít, ale bankám se splácet musí. Proto Fed odkládá navýšení úrokových měr: návrat do normality je pro banky až neúnosně rizikový

• zapomínat, že odhady růstu nadhodnocují banky (všechny zahraničně vlastněné) za účelem generování nových půjček, nových poplatkových příjmů, nového zadlužení; funguje to

• zapomínat na zásadní závislost ekonomiky ČR na Německu a EU, jakož i na monokulturních, subdodavatelských a tradičních návycích odvozené ekonomiky

• zneužívat výraz „česká ekonomika“: jde spíše o ekonomiku „na českém území“, která je převážně v zahraničních rukou

• zbytečně zneužívat slovo „naše“ – jako naše Škodovka, náš Pilsner Urquell, atp. Byly naše, nejsou naše, prodali jsme je (Němcům a Jihoafričanům), jsou jejich. Když prodáte rodný dům, není to váš dům – i když tam třeba děláte zahradníka nebo domovníka – nemáte do toho už co mluvit

• zapomínat, že optimismus-pesimismus, emoce a mediální „roztleskávání“ nikomu nepomohou; není nic trapnějšího, než si plést následky s příčinami: komunismus už byl

• přeceňovat „hrubý domácí produkt“; není domácí ve smyslu „co je doma, to se počítá“, ale jde pouze o produkt na českém území vytvořený: jeho podstatná část Čechům nepatří

• jásat nad růstem exportu: jeho přidaná hodnota a zisky patří vlastníkům, ne domácím zaměstnancům

• tolerovat akcelerující politiku lákání, stimulování a dotování cizích podniků, na úkor tvorby vlastní vrstvy národních kapitalistů a podnikatelů

• financovat oxymóron tzv. „ekonomické diplomacie“, tj. souhru oligarchů a státních byrokracií, s pomocí závislých podniků –hrajících „křoví“ na mezinárodní politické scéně

• ignorovat vládní podporu odprodeje celých subdodavatelských řetězců přímo do zahraničních (např. korejských) rukou– a tak přímo ohrožovat konkurenceschopnost tradičně místních subdodavatelů

• udržovat aktivity s nízkou přidanou hodnotou (montáže, skladování a subdodavatelství) pro české zaměstnance a odevzdávat (za mísu čočovice) možnosti vysoké přidané hodnoty do zahraničí

• přehlížet, že namísto podílu na přidané hodnotě dostává ČR pouze smluvní mzdy a platy za montážní a subdodavatelské služby– a ještě za ně stát doplácí extra, z vybraných daní

• výběr daně z přidané hodnoty není nízký jen kvůli zlodějně a podvodům, ale hlavně kvůli nízké tvorbě přidané hodnoty. Bez růstu přidané hodnoty musí i daň z přidané hodnoty klesat – zákonitě. Nejde o vědu

• neporovnávat míru nezaměstnanosti s mírou zaměstnanosti: být nezaměstnaný není totéž jako být bez práce (opustit pracovní sílu). Např. v USA opustilo pracovní sílu od začátku krize přes 17 mil. lidí – proto tam míra nezaměstnanosti stále klesá. (Až bude v pracovní síle jen pár lidí, bude nezaměstnanost nulová, ale bez práce budou téměř všichni; opět, nejde o vědu)

• nesledovat podíl HNP (hrubý národní produkt) na celkovém HDP země: je třeba vědět, co je naše, a co jejich

• ignorovat, že svět neprochází cyklickou krizí, ale historickou, nezvratnou transformací a metamorfózou– jde i o budoucnost ČR

• nechávat české vzdělávání v rukou ministerstva školství a jeho akreditačních komisí. Naopak, každá škola musí hledat svoji vlastní cestu – nejen v USA, ale i v ČR

• zavírat oči (a vymýšlet si výmluvy) nad nedostatečnou úrovní jazykových znalostí, obzvláště v angličtině a němčině; epidemie zbytečného dabingu dominuje media

• tolerovat degradaci mladých generací státem: akcelerující oslabování jejich individuální ambice, sebedůvěry, autonomie, inovativnosti a podnikavosti nemůže v dnešním světě uspět; vozit se na jazykovém chvostu není slibnou strategií

• znevýhodňovat a omezovat soukromé, podnikové a podnikatelské školky, školy a univerzity– v nich spočívá budoucnost vzdělávání

• udržovat strategii zírání do čísel (pohled do zpětného zrcátka), bez jakékoliv diagnózy příčin a následků, pochopení trendů, a domáhání se Proč? – což je vlastním posláním nových medií

• ignorovat, že ekonomika ČR je výrazně odvozená, neautonomní a závislá na západní Evropě (Německu), která je návazně závislá na Číně, USA, Japonsku, Indii, atp. Tyto ekonomiky je třeba sledovat a z nich budoucí prospekty odvozovat, ne naopak

• přeceňovat vliv ČNB na domácí i okolní ekonomické pohyby; ČNB se liší od ostatních centrálních bank tím, že intervenuje v ekonomice tak převážně odvozené a tudíž neschopné výrazných tržních reakcí

• nadále konzumovat polopravdy, desinterpretace, manipulace a stranicko-ideologické barvení na růžovo tanků reality

• ignorovat amerického vzbouřence Trumpa: Our leaders are stupid. Our politicians are stupid. Už kvůli té angličtině. Nikdo vám to nepřeloží –je to i pro dabing příliš blízké

32 věcí, na které si v dát pozor! Ekonom Milan Zelen o tom, co dnes v ČR NELZE. http://t.co/ZYWXFrFhx3

— HlídacíPes.org (@hlidacipes_org) 12. Srpen 2015