10 poznámek o migrantech a akceschopnosti Evropy
 
Autor: Milan Zelený | Zdroj: HlídacíPes.org | Datum: 30.08.2015
 
 
Vyjadřovat se k věci, která je předmětem politického a mediálního přesycení a tápání je určitě nevděčné, riskantní a beznadějné. Nedá se to porovnat s poměrně tragickým nepochopením dění v současné ekonomice. 

Migrační vlny jsou pro EU skutečně spíše nečekaným problémem, s nejasným a neformulovaným řešením. Mediálně-politické pózování a hádky samozřejmě neřeší nic. Česko je ale pouze tranzitní zemí, nikdo zatím nevyjádřil zájem o dobrovolné usazení se v ČR; možná později…
 
 
Cesta do pekel pro hosty i hostitele

S maximální pokorou lze tedy pouze načrtnout alternativní postoj a způsob přemýšlení (ne řešení) o problému:

1. EU zřejmě není unií, ale spíše slepencem bez hranic, strategie, vedení a sounáležitosti. Když se daří, tak se EU politici předhánějí v řešení problémů „sejrů, loupáčků a hotovek“.

2. Jakmile se však něco děje, v ekonomice, migraci a nezaměstnanosti mladých – zalezou do svých EU-děr jako krysičky. Nedovoláte se jich: jen slyšíte pištění o „sounáležitosti“ a solidaritě. To není ani hodně, ani málo. Je to hodně málo.

3. „Řešení“ v podobě plotů, zdí, ostnatých drátů a armádního nasazení jsou samozřejmě pouhé náplasti již vyčerpaného ducha.

4. Říkejte mámě se třemi dětmi, která utíká ze Sýrie nebo před hrdlořezy ISIS, že se má vrátit nebo oběsit, když obětovala celé své jmění a vztahy za budoucnost svých dětí. Sedmdesát udušených bytostí v náklaďáku v Rakousku a tisíce utonulých ve Středozemním moři zůstanou navždy symbolem toho, jak schopné je vedení EU.

5. EU musí mít zodpovědné hranice (ne rozplizlé až na Ukrajinu), nejchudší jižní země nemohou převzít individuální zodpovědnost za statisíce běženců. Zneužívání, okrádání, znásilňování a zabíjení migrantů je pak logickým vyústěním nepochopeného dění světa. Hlavně, že nad vším létají, zatím jen tak „cvičně“, bombardéry NATO. Bez Ruska se Sýrie nevyřeší, hlavní pro EU jsou ale sankce …

6. Absorpce běženců je možná pouze podle pevných pravidel: klíčová slova jsou přizpůsobení a rozptýlení. Přizpůsobení znamená přijetí jazykových, legálních, kulturních, ekonomických pravidel hostitelské země; ne opačně – ne přizpůsobení se migrantům.

7. Rozptýlení znamená odmítnutí umělých aglomerací a ghett, tj. ostrůvků jazykové, legální, kulturní a ekonomické odlišnosti a nesouladnosti. To je cesta do pekel pro hosty i hostitele.

8. Efektivní absorpce a integrace může být úspěšná pouze dobrovolně, na komunitní a lokální úrovni, podle místních potřeb nových, mladých a podnikatelských pracovních sil za účelem oživení místních ekonomik a zmírajících kultur. Zde se jedná o malé počty přizpůsobivých jedinců a rodin, jejichž absorpce je pro lokality přínosem.

9. Migranti, kteří se odmítnou jazykově, legálně, kulturně a ekonomicky přizpůsobit a rozptýlit, musí být zamítnuti a internováni v táborech, kde si vydělají na náklady na svoji „údržbu“, před odesláním zpět to země původu nebo do destinace s volnějšími pravidly ohledně aglomerací a ghett.

10. Každá země, region a lokalita EU má plné právo určit si pravidla přizpůsobení a rozptýlení podle svých vnitřních potřeb, od těch nejpřísnějších až po ta zcela liberální. V Evropě existuje velké množství komunit, které přizpůsobivé, mladé, pracovité a podnikavé migranty chtějí a mohou plně využít při restauraci životaschopnosti upadající společností. Co nechce nikdo, jsou cizí aglomerace a ghetta, historicky vytvářená centrálními vládami.
 

Času je už málo

V historii se často objevují problémy, které nemají řešení. Jde o problémy plynoucí z nepochopení změny, transformace a metamorfózy světa, který už byl. Čím tvrdohlavěji odmítáme se přizpůsobit, tím neřešitelnější se takové „problémy“ stávají. Zbývá konflikt, válka a revoluce. A tomu právě je třeba předejít, ne válce tleskat. To už tady bylo.

V konečném výpočtu přinesou migrační vlny zvýšený tlak na dostupná pracovní místa v Evropě. Trvající astronomická nezaměstnanost mladých lidí ve Španělsku (až 70%), Portugalsku, Itálii, Řecku, atp. je svědectvím, že celá jedna generace mladých byla v Evropě obětována na oltář ekonomického dogmatu tzv. cyklické krize a keynesiánsko-monetárních „řešení“.

Neřešitelné problémy jsou znakem úpadku stávajících systémů a jejich politického vedení. Takové problémy se „vyřeší“ pouze redefinicí a změnou kontextu, pochopením, že namísto globalizace přichází relokalizace a že bránit se a vzdorovat přirozené evoluci je beznadějné a bezvýchodné.

Stojíme před dlouhodobou stagnací, sektorovou transformací, deglobalizací a kvalitativní metamorfózou (relokalizací) vyspělých ekonomik.

Strkání hlav do burzovního písku zadlužování a plýtvání zdroji jen oddaluje pochopení, přizpůsobení se a využití nových příležitostí. Vnitroevropské migrační vlny mladých hledačů práce pak již nebudou pouhé statisíce, ale miliony. Ještě je čas, ale už je ho málo.