Co měl Apple loni, to měl Baťa v roce 1930. Manažeři si připomínají slavného Tomáše Baťu
 
Autor: Milan Mikulka | Zdroj: ihned.cz | Datum: 5.4.2016
 
 
 
 
    • Před 140 lety se narodil asi neznámější podnikatel české historie Tomáš Baťa.
    • Majitelé firem a manažeři při příležitosti výročí na diskusním setkání HN popsali, co si z Bati berou dnes.
    • Třeba to, že budování podniku může posunout vpřed i počáteční krach.
     
     
 
Konference Návrat ke kořenům aneb Jak vrátit národu podnikavého ducha Tomáše Bati. Na snímku Martin Wichterle.
Autor: HN - Jiří Koťátko 
 
 
Mé dílo nemůže zaniknout a nezanikne. Tyto budovy − možná. Budovy, komíny, stroje − to jsou jen hromady cihel a starého železa. Ale můj systém zůstane k užitku všem, kteří přijdou po nás, řekl v jednom z rozhovorů Tomáš Baťa. A to ještě v době, kdy rozvoj zlínské firmy nedosáhl svého vrcholu.

Že baťovské poučky opravdu neztrácí platnost, potvrzují současní čeští podnikatelé a manažeři. "Baťové byli obdivuhodní tím, že v řadě věcí předběhli svou dobu. Co měl Apple v roce 2015, to měl Baťa v roce 1930," uvádí Jaroslav Řasa, spoluzakladatel a jeden z majitelů firmy Abra Software. Na mysli má třeba firemní nemocnici, ale i řadu věcí z řízení podniku. Sám začal podnikat po přečtení Baťovy knihy Úvahy a projevy.

Jeden z nejúspěšnějších podnikatelů na českém internetu Ondřej Bajer přirovnává Baťu k jiné z nejprůbojnějších firem současnosti. "Možná vám to bude znít divně, ale Baťa byl ve své době něco jako v současnosti Google," říká někdejší spolumajitel Centrum.cz a nyní investor e-shopu s oděvy a obuví Zoot.cz. "Baťa přišel s řešením něčeho, co se do té doby dělalo de facto ještě feudálně. A to v sektoru, který byl zlatou žílou a měl velký potenciál. A tuto žílu dokázal stejně jako Google obsadit globálně, ovládat, čerpat z ní velké množství peněz a díky nim vybudovat tak velké impérium," popisuje Bajer.

Vybuduj nejprve sebe
 
 
Podnikatelé a manažeři, kteří diskutovali na setkání Hospodářských novin "Jak vrátit národu podnikavého ducha Tomáše Bati", se shodli v tom, že nejdůležitějším baťovským pravidlem využitelným v dnešním řízení firmy je být jako šéf neustále příkladem. "Ať chcete nebo ne, vždycky to ve firmě začíná číslem jedna. A Tomáš Baťa byl lídrem, který ostatním ukazoval chování a cestu," říká Roman Slupka, který v několika firmách působil jako krizový manažer a nyní se snaží úspěšným podnikům pomoct růst.

"Baťa se stal morální autoritou, říkával, že lidé s pokřiveným charakterem nemohou udělat rovnou práci," doplňuje Stanislav Martinec, majitel vizovického výrobce modulových staveb Koma Modular, který zvítězil v soutěži HN Firma roku 2015.

Baťovu příkladnou oddanost firmě dokládá historka, podle níž po svatbě naléhala jeho manželka Marie na výměnu zařízení kuchyně a zakoupení luxusního porcelánu a stříbrných příborů. Odpověď Tomáše zněla: "Máničko nemůžeme, potřebujeme v továrně nová kopyta. Musíš počkat."

"Osobní příklad je to, co by si měl z Tomáše Bati vzít každý bez ohledu na věk, pracovní obor či směr," uvádí Gabriela Končitíková, která na Univerzitě Tomáše Bati vyučuje systém řízení Baťa. "Myslím si, že většina z nás není schopna dostatečně pochopit hloubku jeho slov 'Vybuduj nejprve sebe, pak vybuduješ druhé'," dodává Končitíková.

Vzdělávej si sám

S tím se pojí další z Baťových odkazů: "Chceme-li mít schopné spolupracovníky, musíme si je vychovat." Nedostatek kvalitních a kvalifikovaných lidí je problém, s nímž bojuje většina firem v Česku. Baťa jej svého času při expanzi podniku řešil tím, že v roce 1925 založil ve Zlíně vlastní soustavu škol. Tu lze dnes vybudovat jen těžko, přesto podnikatelé i ekonomové tvrdí, že baťovské "vychovej si sám" je možné aplikovat i v současnosti, a to i v menších firmách.

"Já doporučuji zavést ve firmě interní firemní školy práce určené pro zaměstnance, nejlépe organizované po práci," říká Martinec z Komy Modular. V jeho podniku jsou vyučujícími nejzkušenější vlastní zaměstnanci. "Cílem je vzdělávat lidi ve všeobecném přehledu, firemní kultuře, práci s informacemi v dnešní složité době, finanční gramotnosti či vztahu k designu a umění," vysvětluje Martinec, který strávil hodně času studiem baťovského archivu.

Pravidlem o vychovávání zaměstnanců se řídí i Řasova Abra. Každý jeho vedoucí týmu si musí vyškolit svého plnohodnotného zástupce. "Smyslem je vytvořit si dostatečně velkou skupinu lidí, kteří jsou schopni řídit. A tímto vychováním zástupce si vlastně připravíte dostatek manažerů, když firma expanduje," popisuje Řasa.

Podobně postupuje i textilka Silon ze Sezimova Ústí, která v současnosti dodává umělá vlákna do automobilového průmyslu. Výrobu silonu přitom objevil vynálezce Otto Wichterle právě ve zlínských závodech, firmu v současnosti vlastní němečtí podnikatelé. "Zhruba před rokem jsme zavedli pravidlo, že část managementu musí mít za sebe náhradu. Díky tomu se nám podařilo objevit v našich řadách několik zaměstnanců, se kterými do budoucna počítáme do vedení firmy," popisuje finanční ředitel Bernd Morawitz.

Pro efektivní chod firmy je ale zásadní i zájem o vlastní produkci. "Vedoucí pracovníci, buďte neustále mezi lidmi, na dílnách, běžte se podívat do kontejnerů s odpady. Dle Tomáše Bati právě podle stavu odpadů poznáte dobrého hospodáře," vzkazuje Martinec z Komy Modular. "Ptejte se na dílnách svých spolupracovníků, tak Baťa nazýval své zaměstnance, co jim chybí a vadí. On sám tvrdil, že někdy ví o dílně více zametač než mistr," pokračuje Martinec.

S některými baťovskými postupy ale v dnešní době sám narazil. "Pokud u Baťů přijímali člověka, personalisti se ptali ve vesnici, kde uchazeč bydlel, jakým způsobem žije. Zdali má spořádanou rodinu a podobně. Mě napadlo, že když zaměstnáváme lidi z okolí Vizovic, zkusím to taky. Zavolal jsem starostce jedné vesnice, že u nás má zájem pracovat jeden obyvatel její obce. A ptal jsem se, zda se neopíjí a žije slušně. Vyslechl jsem si, že jsem se zbláznil a jestli mi něco říká ochrana osobních dat," popisuje Martinec.

Vzkaz dědicům: Závod není jen pro vás
 
 
I zájem o soukromé poměry zaměstnanců ukazuje, že Baťa bral podnikání jako něco víc než jen cestu k zisku. Ve své době dbal například na to, aby pracovníci osm hodin denně pracovali, osm hodin měli volný čas a osm hodin spali. Firma život svých lidí ovlivňovala nejen během práce, ale i mimo směnu a vybudovala kompletní síť služeb včetně bydlení.

Tento přístup je patrný i z textu určeného rodině, který Baťa napsal do své závěti. "První podmínkou prospívání našeho závodu je, abyste se nedomnívali, že závod je jen váš, jen pro vás. Závod náš nebyl k tomu účelu zbudován, aby zajistil existenci jen jeho zakladatelům. Vyšší pohnutky to byly, které na nás působily, abychom potlačovali své vášně a choutky, pokud jsme je viděli závodu škodlivé," napsal Baťa a pokračoval: "Jakmile ale budete každý pamatovat sám na sebe, jakmile přestanete sloužit svému závodu všeobecně, stanete se zbytečnými a padnete neodvratně."

Myslet globálně, jednat lokálně
 
 
Ekonom Milan Zelený připomíná, že Baťa nebyl jen jeden. "I když si připomínáme výročí narozenin Tomáše, soustava řízení Baťa se prudce vyvíjela po jeho smrti v roce 1932, hlavně díky géniu, inovativnosti a vytrvalosti jeho bratra Jana Antonína. Je tedy třeba brát v úvahu Tomáše i Jana společně. Tomáš byl zakladatel a Jan jeho schopný a vynalézavý pokračovatel," popisuje Zelený, jeden z nejcitovanějších českých ekonomů v zahraničí.

Podle něj odkaz bratrů Baťových nespočívá v detailech výroby či účetnictví před sto lety, tedy v radikálně jiném světě. "To hlavní, co si dnes můžeme z jejich odkazu odnést, spočívá jinde: Byla to česká soukromá firma. Inspirativní je jejich oddanost rozvoji města Zlína, tehdejšího 'smart city'. Zaměstnanci měli podíl na vlastnictví a zisku. Využívaly se nejnovější technologie upravené pro místní potřebu," popisuje Zelený s tím, že Baťovi se řídili pravidlem "to nejlepší na světě nám úplně stačí".

Základní poučkou, kterou se lze dnes inspirovat, je podle něj myslet globálně, jednat lokálně. "Baťovi nevyváželi produkty, ale celá města, která ty produkty vyráběla místně, co nejblíže k zákazníkovi," uvádí Zelený.

Krach Baťu nastartoval
 
 
Baťa začal intenzivně pracovat na určování pravidel svého podnikání od počátku minulého století. V té době už měl za sebou fakticky dva krachy. Ten v létě roku 1895 označuje ve svých vzpomínkách za klíčový: "Všechno požehnání mého života počalo se tohoto dne. Pochopil jsem svoji pošetilost v napodobování lenošných lidí, ať pánů či nepánů. Vykonáváním všech dělnických prací našel jsem cesty, které vedly k úspoře materiálu i zjednodušení dělníkovy práce… Suroviny nosil jsem na zádech z otrokovického nádraží od půlnočního vlaku, deset kilometrů od Zlína. Do rána jsem s jedním dělníkem nakrájel materiál a ráno vydal dělníkům. Dělníci pracovali ve dne v noci, až bylo dílo hotovo. Pak zase dělníci vyspávali a já jel v noci odvézt zboží, dovézt novou surovinu a i peníze na výplatu… Sám jsem nakupoval materiál, sám jej pořezal nebo střihal, sám rozdělil mezi dělníky, sám přijal a prohlédl pár po páru, sám vyplatil dělníky, sám provedl všechno knihování a vyúčtování," uvádí Tomáš Baťa ve své knize Úvahy a projevy.

Během jednoho roku se mu podařilo vymazat všechny závazky po splatnosti. Pak přišla další rána v podobě pádu jednoho z klíčových obchodních partnerů ve Vídni. Místo aby podnikání vzdal, přešel Baťa od ruční ke strojní výrobě, vyráběl levnější "baťovky" z plátna místo kůže, spustil velkou reklamní kampaň a začal ještě víc tlačit na efektivitu. Hrozba dalšího krachu byla vlastně zlomovým bodem, od kterého se začal budovat moderní průmyslový Zlín.

"V Česku je dnes krach stigma na celý život, v americkém Silicon Valley je pro vás naopak hendikepem, pokud za sebou nemáte nějakou prohru," říká k tomu viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.

Pro Baťu je přímo typické, že jej krize posouvaly vpřed, protože v nich vždy udělal správné manažerské rozhodnutí. Nejznámějším příkladem je rok 1922. Baťa propustil polovinu zaměstnanců, ale stále měl plné sklady neprodaného zboží. A v té chvíli přišel s nápadem, který se učí řada krizových manažerů. Spustil akci "Baťa drtí drahotu". Ceny obuvi plošně srazil na polovinu, zároveň snížil mzdy zaměstnancům o 40 procent s tím, že jim zajistí potřeby pro život za polovinu ceny. Tím vyprodal zásoby, zajistil si hotovost, a zatímco konkurence krachovala, on měl prostředky na budování světového obuvnického impéria, které v roce 1938, šest let po smrti Tomáše Bati, zaměstnávalo 65 tisíc lidí.