Česko – Czechia 
 
Autor: Milan Zelený | Zdroj: Aktualně.cz | Datum: 16.4.2016
 
 
 
Česká politická soldateska se zřejmě snaží o opětovnou změnu názvu naší země. Dočetl jsem se to v New York Times (15. 4. 2016), že Češi zase hledají svojí identitu, nebo alespoň symbol identity. Není to snadné, protože to má ta naše soldateska zcela obráceně: sebelepší název neurčuje obsah a identitu, ale právě naopak – hodnota obsahu a pevnost identity určuje hodnotu názvu. Mají to tedy zase svůj svět naruby, jak by zpívali V+W, kdyby ještě pěti mohli.
 
 
 
 Foto: pixabay.com  
 
⍣⍣⍣⍣⍣

V 90. letech jsem vystupoval proti názvu „Česká republika“ na základě faktu, že každá africká diktatura je dnes „republika“ nebo i „demokratická republika“. Musí-li si národ vkládat zamýšlenou formu politického zřízení do vlastního názvu, pak to asi s jeho „identitou“ a sebevědomím moc dobré nebude. Budiž: sklidil jsem jen posměch a ignorancí mlčení. I sebeblbější název se dá naplnit obsahem, sebedůvěrou a respektem okolních národů. To, že se to politické soldatesce dodnes nepodařilo, je věc jiná.

Opět zapřahají koně za vůz, opět mění název a ne obsah, opět se zabývají symboly a ne realitou. Jaké to podivné dědictví, tahle priorita symbolů! Víte, Czechoslovakia a „Čechoslováci“ – to nebyly žádné zvláštní názvy, ale naši předkové, Masaryk, Baťové, Čapek a jiní, z toho něco udělali, v porovnání s dnešní politickou náplavou.

Takže, proč se nevrátit k názvu Bohemia? Je to za latiny, historicky vznosné a ne přízemně provinční a ponížené, jako umělé „Czechia“. Bohemia je sice název středověký, ale stále rezonující – což takhle naplnit Bohemii novým obsahem, novým sebevědomím a novou národní identitou? To by bylo něco. Ale je třeba se zbavit toho komunistického „Nechme to koňovi, ten má větší hlavu.“ Ten kůň má sice větší hlavu, stejně jako vepř, ale je to stále jen kůň. Česká identita je naše identita, ne identita politické strany, nebo dokonce trapné koalice. Nenechme to koňovi!

Doma si můžeme říkat třeba „Česko“ – světu je to jedno; ale pro svět buďme Bohemia, proboha ne směšná a provinční „Czechia“. Je to stejně jen o obsahu: Bohemia by nás měla inspirovat k hledání nové, originální identity sebedůvěry, autonomie, průkopnictví a originality – ne provinční podlézavosti, malosti a politické trapnosti.

Naše okolí stále udržuje tradiční a přirozené názvy: Germania, Austria, Polonia, Russia, Hungaria, atp. Proč ne Germania – Bohemia – Austria? Nejsme jim snad rovni? Jsme snad nějaká kolonie „Czechia“? Ohledně Moravy: Bohemia přirozeně vyvolává myšlenku Moravie. Není třeba se již dále štěpit, jako se stalo se Slovenskem. Stačí si uvědomit narůstající sílu regionu. Kdyby se Moravia opravdu držela odkazu bratří Baťů a věnovala se inovacím, podnikatelství, autonomii a soběstačnosti, tj. udělala Brno opět Brnem, a Zlín Zlínem, pak by se vbrzku mohla zařadit mezi přední evropské regiony, jako Bavorsko, Skotsko, Katalánsko nebo Toskánsko, které snadno přesahují upadající centra své politické soldatesky.

Musíme však být objektivní: ne vše je konstrukcí současné politické soldatesky. Už tradičně si Češi vymýšleli své vlastní, často posměšné nebo neznalé názvy pro okolní svět. Dodnes, jako jediní na světě, říkáme „Německo“ (od „němých“, tedy nemluvících česky), nebo „Rakousko“ (od hradu Ratgoz), atp. Máme toho na svědomí více: Crecy – Kreščák, Dresden – Drážďany, Konstanz - Kostnice, Regensburg – Řezno, a další stovky počeštěných názvů bez jakéhokoliv respektu k původním jménům. Navíc, každý král John je pro nás Jan, Charles je Karel a Francis je Frantíšek, atp. Přitom Kennedy je stále John a Sinatra Frank. Máme v tom tudíž pěkný „bordel“. (Má oblíbená čecho-zprzněnina je „Liliovník tulipánovitý“, tedy Liriodendron tulipifera, tedy „lyrio, tj. lyro-listovník s tulipánovitými květy“, dle neumělého laika. Ale lilie namísto lyry? A tulipány smatlané s liliemi? Ten praděd, který ty „české“ názvy tak neúnavně vymýšlí, by měl už odejít do penze. Stejně jako ti neúnavní vymýšleči názvů pro naši zemi.)

Je to ale prosté: Obsah tvoří hodnotu jména, ne naopak. Samozřejmě, že to jako národ opět přenecháme „koňovi“. Ale ať už má ten kůň tu hlavu sebevětší, je to stále jen kůň. Náš, námi zvolený sice, ale kůň přece.

Váš,
Milan Zelený
 
                Letnímu vánku o bouři, studniční žábě o moři a polovzdělanci o tom, co nikdy ve škole neslyšel, nevyprávěj.
Čínské přísloví