Metamorfóza společnosti
 
Autor: Luboš Drobík | Zdroj: casopis.businessclub.cz | Datum: 27.4.2016
 

 
Vše kolem nás je v neustálém pohybu a v čase se mění. Svět, do kterého jsme se narodili, je dávno pryč a my se snažíme všem změnám, které to přináší, porozumět. Budeme se těmto přirozeným evolučním změnám bránit? Budou politici stále vymýšlet nové a neúčinné státní intervence a všelijaké regulace nebo se konečně přizpůsobíme? Vstupujeme do období ojedinělé metamorfózy společnosti, která tady ještě nikdy nebyla, nebo jsme v procesu běžných cyklických krizí, které umíme předvídat a řešit? Na to se zeptám pana profesora Milana Zeleného.
 
 
 
 Foto: Archív Milana Zeleného
 
 
Pane profesore, co se právě teď děje se světovou ekonomikou?
 
Začínají se objevovat studie, které říkají, že krize, která začala v roce 2008, není cyklickou krizí, ale že se jedná o dlouhodobou změnu a že jde o změnu, která nikdy ekonomickou situaci lidstva nepotkala. Je to unikátní věc, která se může přihodit jen jednou v dějinách. Pokusím se to vysvětlit. Aby se to dalo pochopit, musíte mít jiný pohled na ekonomiku. Jestliže máte pohled, že ekonomika je v podstatě stroj, tak nevidíte evoluci hospodářského systému, ale prostě se jen díváte zpět a učíte se z minulosti; říkáte „za té krize to tehdy bylo tak a tak“. To je ten náš převládající pohled, že ekonomika je stroj. Stroj se chová předvídatelným způsobem a my zvládneme jeho základní parametry a budeme vědět, jak ekonomika funguje. Jestliže se ale díváte na ekonomiku, jako na přirozený a spontánní systém, což původní teoretici svobodného trhu chápali, že jde o sebe organizující systém, tak se objeví problém evoluce. Evoluce nezná cykličnost, evoluce je jednosměrná, to znamená, že nutně musíme dojít k situaci, kterou jsme nikdy před tím nezažili. Tak tomu je ve všech přírodních, evolučních systémech.
 
Jakou jinou situaci máte na mysli?
 
Lidská ekonomická činnost zná pouze čtyři základní aktivity. Za prvé produkujeme potraviny, abychom přežili, to je zemědělství. Za druhé vyrábíme věci. To je průmysl. Třetí je ekonomika služeb a zbývá už jenom státní sektor. A problém je v tom, že už nemáme žádný další sektor, kam by se uvolněná pracovní síla přesunula.
 
Tomu úplně nerozumím, můžete mi to více ozřejmit?
 
Rád bych vám to vysvětlil na základě těchto dvou obrázků (vytahuje dva barevné grafy). Na prvním obrázku vlevo je modrý sloupec, který ukazuje, že původně pracovní síla byla celá koncentrovaná v sektoru zemědělství. Postupně ten její podíl v zemědělství klesá až do dnešní doby, což je ten poslední sloupec, a tam už tento sektor ani nevidíme. Protože dnes to je třeba v Americe jen půl procenta celkové pracovní síly. Tady je vidět, jak zvyšující se produktivita práce v daném sektoru vede k tomu, že zaměstnanost v sektoru nutně klesá. Projevuje se to ve všech společnostech, v některých rychleji, a v některých pomaleji. V Americe velmi rychle a v Somálsku velmi pomalu. Červenou barvou je označen průmysl. On jak se rozvíjel, tak vstřebával lidi, kteří byli původně v zemědělství. A teď vidíte, jak se ten průmysl rozšiřuje a rozšiřuje a najednou i tady produktivita začne fungovat, a následně zaměstnanost v průmyslu klesá. Na tom posledním sloupci vidíte dnešní stav Ameriky, kde průmysl je už jen asi 11 % celkové pracovní síly.
 
 
 
Obr. č. 1: Svět prochází transformací
 
 
 
 
 
Obr. č. 2: Hospodářská metamorfóza
 
 
A kde je ten problém, zatím ho nevidím?
 
Hned se k tomu dostanu. Po druhé světové válce se najednou objevil další sektor, který jsme nazvali sektorem služeb. Je označen zeleně a je to vidět ve čtvrtém sloupci. Před tím služby samozřejmě existovaly, ale byly součástí zemědělského nebo průmyslového sektoru. Služby procházejí úplně tím stejným procesem, tedy postupně rostou, dostávají se na své maximum, ale dnes se v Americe zase zmenšují. Bývalo to 80 %, ale dnes to kleslo na 70 % z celkové pracovní síly a to zejména díky internetu, digitalizaci, atd. Dá se tedy říci, že to je absolutně předvídatelné. Nezaměstnanost je sice hodně v průmyslu, ale také už i ve službách. Postupně se ale otevřel i další prostor a objevil se tam tenhle fialový sektor a to je zvláštní sektor. To je sektor státních zaměstnanců. To jsou nezaměstnaní, protože nezaměstnaný člověk je zaměstnancem státu, protože dostává od státu plat, tzn. různé příspěvky a nemusí za to nic dělat. Tak jsou nezaměstnaní samozřejmě také zaměstnanci státu. Tento sektor je závislý zcela na ostatních sektorech, ve smyslu, že žije z daní, které se vyberou z ostatních sektorů. Tím je omezený, nemůže růst tak, jako ty sektory předchozí. Dál už nemůže růst, protože na to nejsou peníze. Například v Americe dosáhl státní sektor maxima 17 % celkové pracovní síly.
 
Takže jestli tomu dobře rozumím, tak díky stále větší produktivitě se uvolňuje pracovní síla a ta už dnes nemá šanci na uplatnění. Je to tak?
 
Ano, je tomu tak. Bude to vidět na mém druhém obrázku. Tady máme naše čtyři sektory, kde nejníže je zemědělství (modrá), nad tím je průmysl (červená), pak služby (zelená) a stát (fialová). Jak je tady vidět, vzniká tam šedá část, to je ta přebytečná pracovní síla a to je ten náš problém. Proč? Protože máme jen ty čtyři sektory, které jsem uvedl. Znovu říkám, že my můžeme jen produkovat potraviny, vyrábět věci, poskytovat služby, nebo můžeme nedělat nic, tj. být nezaměst- naní nebo zaměstnanci státu. Nic jiného není. S tím se musíme vyrovnat, že není žádný pátý sektor. To znamená, že vyspělá společnost došla do fáze, ve které nikdy před tím v historii nebyla. A v této fázi jsou dnes tři regióny: Spojené státy, Japonsko a EU. V EU to jsou ty vyspělejší země. Ty mladší, jako jsme my, se pořád ještě rozvíjejí v některých z těch stávajících sektorů.
 
Ale zatím se vždycky v historii lidstva objevily nové obory, které vytvořily nové pracovní příležitosti. 
 
To je ten fór. Jakmile řeknete, že zatím se objevily, tak popíráte evoluci. Jinými slovy, zatím se vždycky objevily, až do té doby, kdy už se neobjeví. To, čemu říkáte nové obory není to, co představuje ekonomické sektory; každý nový „obor“ patří do nějakého sektoru: řepka do zemědělství a průmyslu, elektromobily do průmyslu, péče o psy do služeb, a hlídání hranic přináleží státu. Vše vždy zapadá do čtyř základních sektorů.
 
Co tohle dilema pro nás znamená a co se s tím dá dnes dělat?
 
Jak jsme o tom již mluvili na začátku to, čím dnes procházíme není cyklická krize, která zase odezní, ale právě to, co jsem před chvílí popsal. A my nemáme nástroje, ekonomické, logické, ani technické, abychom rozlišili, jestli se nám zvyšuje nezaměstnanost jako dočasný cyklický jev, nebo jako součást přesunu z jednoho sektoru do druhého. A jelikož ten rozdíl nevnímáme, tak potom nasazujeme nástroje proti cyklické krizi, ale vlastně je nasazujeme proti dlouhodobé transformaci, tj. proti samotné přirozené evoluci – ta nebude a nemůže reagovat. To je přesně to, co jsem vám chtěl říct, že my se snažíme ten původní systém vrátit do těch původních kolejí a děláme různá opatření, abychom to zvrátili. Jen pro příklad, růst HDP Ameriky spadl na 0,2%, po osmi letech státních intervencí. To co měla být cyklická krize, jasně definovaná, kterou způsobilo selhání určitých mechanismů, tak i po takhle dlouhodobém a obrovském zásahu státu, jsme tam, kde jsme byli.
 
Takže tudy asi cesta nevede, že?
 
Státní intervence nejsou řešením problému; stát sám je největší problém – jak vidíte všude kolem sebe. Tohle je velká výzva, jak k pochopení, tak i k následnému chování. Ale je tady ještě další potíž. Jelikož není žádný pátý sektor, tak už nemáme možnost, své dnešní problémy převést do nějakého nového sektoru, jako bylo zemědělství do průmyslu, průmysl do služeb atp. To už není problém další transformace, to by bylo velmi jednoduché, proto tomu říkám metamorfóza. To šedé pole na obrázku, to není nový sektor, ale to je prostor metamorfózy. To znamená změna formy. Když si představíte housenku, jak se živí a roste, tak si můžete představit ty sektory, jak se nabalují a ona je větší a větší, ale v určitém momentu se zakuklí, projde metamorfózou a vyjde z ní motýl, který vypadá úplně jinak, ale je to ten samý organizmus. Přicházíme do změny zcela bezprecedentní a monumentální. Před několika dny jsem viděl zprávu poradenské společnosti McKinsey a oni tvrdí, že nás čeká mnohem silnější převrat než byla průmyslová revoluce, že bude 30× rychlejší, 300× většího rozsahu a 3000× větší dopad na lidské životy. To všechno se odehraje v příštích 20 letech, odehrává se zřejmě již dnes, a zdá se být významně přeceněno.
 
Nějaké řešení musí přeci existovat?
 
Řešení existuje jen když existuje problém. Problém je způsoben lidskou intervencí. Evoluce hospodářských systémů je přirozený a spontánní jev a nejde tudíž o „problém“. Není co řešit. Jediným „problémem“ je neschopnost politiků a ekonomů pochopit evoluci. Nám zbývá jen následující: Nejdříve je třeba situaci POCHOPIT. Jak můžete řešit cokoliv, když neznáte diagnózu. Jak může americká centrální banka cokoliv řešit, když ani neví, co se v ekonomice děje? Prostě pumpují do ekonomiky peníze a nevede to k ničemu. Dále se musíme PŘIZPŮSOBIT. To znamená, že metamorfóza potřebuje nové způsoby myšlení, chování, musíme změnit vzdělávací systém, nové způsoby produkce zboží – já tomu říkám deglobalizace, musejí se posilovat regióny. Protože každá ekonomika, každý ekonomický pohyb vždy vzniká na nějakém místě, nikdy nevzniká na ministerstvu! Ekonomický pohyb vzniká v regiónech. Musíme posilovat ekonomiku tam, kde vzniká. Mimochodem, v té metamorfóze bude velký důraz kladen právě na podnikání a podnikatele, protože to je nejefektivnější způsob, jak vytvářet pracovní příležitosti. Takže evoluční systém si sám hledá svojí vlastní cestu ven a my bychom tomu měli věnovat pozornost a snažit se přizpůsobit systému a ne přizpůsobovat systém naší ignoranci. To je arogance, na kterou nemáme právo, protože jsme proti přírodě bohužel hodně malí a ekonomický systém lidstva je sám příroda. To není inženýrský výmysl nějakých Marxů a Leninů. Je to organismus, který má svá vývojová pravidla. Já vidím řešení právě v tom přizpůsobení se.
  
Zvládne lidská společnost tenhle proces metamorfózy?
 
Měla by, protože ten systém se tomu už samovolně sám přizpůsobuje. Přirozená fertilita klesá. Dnes jsem viděl odhady pro Německo, o 30 % se v roce 2060 sníží velikost pracovní síly. Klesá porodnost nejenom ve vyspělých zemích, ale začíná klesat také i v rozvojových státech.
 
Takže příroda si hledá řešení sama, ale to asi nestačí. Co můžeme udělat my lidé? Přece nemusíme pracovat, jako dnes pět dní v týdnu, ale třeba by stačily jen dva? Tím by se velikost pracovní síly podstatně snížila. 
 
Ono se to vyřeší asi jinak. Tak, že někteří z nás, kteří budou velmi produktivní, budou pracovat hodně a budou za to mít větší odměnu a ti, kteří nebudou tak produktivní, nebudou třeba pracovat vůbec. Budou jen součástí produktivní komunity. Kdyby pracoval každý jen dvě hodiny, to by byla škoda, protože když je někdo produktivní nebo génius, tak ho nenechám přeci pracovat dvě hodiny – měl by pracovat pořád.
 
Obávám se, že se toho chytnou politici a budou to chtít řešit. Oni vlastně něco takového potřebují, aby se zviditelnili a získávali politické body.
 
O politiky obavy nemám; ti se chytí pouze beznadějných hloupostí, tak jako vždycky. Politici určitě budou chtít něco řešit. U nich pořád převládá ta metafora stroje, jak jsem uvedl na začátku. Svět je stroj, stroj jsme vytvořili, a tak ho můžeme opravovat. Jeden italský filozof říkal, že lidstvo nemůže rozumět tomu, co nevytvořilo. Jelikož jsme nevytvořili život, tak mu nerozumíme; jelikož jsme nevytvořili přírodu, tak jí nerozumíme, ale jelikož jsme vytvořili stroj nebo ministerstvo, tak mu rozumíme a můžeme se v tom hrabat; proto se snažíme přirovnávat všechno jen k tomu, čemu rozumíme. Chybí tady ta filozoficko-vědecká pokora a převládá politická arogance: „my politici tomu rozumíme“, i když to není pravda.. I špičkám světové politiky tohle není jasné. I kdyby jim to jasné bylo, tak budou dělat vše pro to, aby k té přirozené metamorfóze nedošlo. Máte pravdu, jim úžasně vyhovují všechny státní intervence, čímž získávají sílu a závislost lidí a jsou tak nepřetržitě volení do svých politických systémů. Je důležité si uvědomit, že mocným dodáváme tu moc jen my, voliči. Havel mluvil o moci bezmocných a já jsem to převrátil a mluvím o bezmocnosti mocných. Oni určitě nic nevyřeší.
 
Vážnost tohoto problému určitě mnohonásobně převyšují mentální schopnosti politiků s tím něco smysluplného udělat. Mám pravdu?
 
Ani ne tak mentální schopnosti, jako osobní politické zájmy. Tady právě začne vše souviset se vším. Politik se musí zajímat také o biologii, evoluci a přírodu i další věci, aby tomu, co ten společenský systém vlastně je, porozuměl. Bohužel naše vzdělávací systémy všechno rozkrájí na specializace a politici, jako jeho oběti, pak to ve všech souvislostech nechápou. Příroda nezná tohle věčné dělení, které tolik propagujeme. Nezná chemii, fyziku, biologii, příroda je vše v jednom celku. My jsme si to rozkrájeli, abychom tomu rozuměli, a tím jsme ztratili možnost to pochopit. Když si vezmeme například lidský organismus, tak to je chemie, fyzika, mechanika, to je psychologie, všecko v jednom a žádné bariéry tam nejsou. Když si takhle rozkrájíme svět, tak se nemůžeme divit, že mu nerozumíme. Kdybychom se učili od přírody, tak bychom to museli chápat, ale jelikož se učíme od toho, čemu rozumíme a to jsou jen stroje, jak už bylo vícekrát zmíněno, tak vše nazveme strojem nebo se k tomu chováme, jako ke stroji. My se i k lidem chováme, jako ke strojům. Ta strojová metafora je úžasně přitažlivá pro lidstvo, protože jí rozumíme. Ale je úžasně škodlivá, protože nám brání porozumět vlastnímu světu. Je překvapivé, že i ve 21. století může mít tato metafora, že svět je stroj, tolik zastánců a možná právě nejvíce mezi politiky.
 
Na závěr bych se Vás rád zeptal na nadaci ZET, kterou jste nedávno založil. Jaký má smysl a jaké bude plnit poslání?
 
Uvedená problematika transformace a metamorfózy vyžaduje nový způsob myšlení, podnikání, vzdělávání, chování a pojetí autonomní lokální a regionální samosprávy. Proto nadace ZET vznikla: aby umožnila mladším generacím tyto změny pochopit, přizpůsobit se jim, a využít jejich příležitostí. Důraz je kladen na podnikatelství, s pomocí odkazu Soustavy řízení Baťa, podnikatelských univerzit, předškolního vzdělávání, spolupráci triády regionálních podniků, místních samospráv a univerzit, rozvoj vrstvy národních kapitalistů, atp. Ke splnění takových záměrů ZET hledáme osobní i podnikovou podporu, finanční a investiční účast progresivních klientů, podnikatelů a manažerů.
 
Pane profesore, čím se právě teď zaobíráte, čím žijete, co nového mimo nadaci ZET tvoříte?
 
Jsem nyní na Fordhamu už jen jako emeritní profesor, abych měl více času a mohl se věnovat jiným zájmům. Kromě ZET usiluji o rozšíření myšlenek transformace a metamorfózy do světa. Připravuji vydání historické knihy „První Čech v Americe“, pracuji na knize o Janu A. Baťovi – „Úspěšný člověk v podnikání“, dávám dohromady text o biologickém pojetí ekonomie, zpracovávám myšlenky efektivních postojů k novodobým migračním vlnám, když už to politici EU tak výrazně zpackali. Baví mě i tvorba soběstačného žití: chovám pávy, divoké kachny i husy, králíky, holuby – a vůbec všechno, co dává smysl i radost ze život