Výhledy Evropy a její „Unie“
 
Autor: Milan Zelený | Datum: 25.6.2016
 
 
 
Podmínky nastupující transformace a metamorfózy existují ve třech nejvyspělejších a nejvyzrálejších hospodářských prostorech: USA, Japonska a Evropy/EU. Všechny tři prostory se vyrovnávají s transformací po svém, podle svých možností a podle síly konzervativní opozice vůči nutným změnám. Současné ricorso od globalizace k relokalizaci je nevyhnutelné a náročné, úspěšné pouze v kontextu Strategie 3P: Pochopit – Přizpůsobit se – využít Příležitostí.
 
 
  
Foto: pixabay.com  
 
 
Evropa na tom není nejlépe. Japonsko je homogenní, i když politicky zaostalý, národní stát, zodpovědný sám sobě, s historickým respektem pro místní komunitu a lokální autonomii. USA je funkční federace, s historií státní a lokální autonomie, i když jen stranicky demokratická. Evropa/EU je politická unie odlišných, nehomogenních národních států, s nadnárodní, nevolenou vrstvou politiků a byrokratů, jejichž zájmem je udržení vlastní moci, privilegií a finančního sebeurčení; dokonce i strany ustupují do pozadí před byrokraty EU.
 
Účelem vzniku EU, po opuštění úspěšného modelu EHS, bylo oslabení instituce národního státu, který v Evropě vyvrcholil v tragediích válek, konfliktů a genocid. V podstatě šlo o udržení Francie, Anglie a Německa v politicky svázané závislosti. Velkou roli sehrála i dlouhodobá a zbytečná soutěživost s USA. V následujícím diagramu jsou načrtnuty obě protichůdné strategie oslabování národního státu:
 
 
 
 
 
Směr nahoru, k integraci a tvorbě Evropského superstátu, není spontánní ani samovolný, ale umělý výtvor, prosaditelný pouze politickou dohodou a mocí. Směr dolů, k posílení autonomie regionů a lokalit, jakož i vymezení specifické, odborné a nepolitické role státu, je přirozený a vyplývá z hospodářských, společenských a kulturních zájmů regionů, při oslabení centrální politické moci – „Evropa regionů“ byla zamítnuta centralizační politickou byrokraturou Evropy.

Státní intervence (ne potřebné regulace) v Evropě (ale i v USA a Japonsku) vedly k významnému oslabení a deformaci svobodného trhu. Deformované trhy ztratily schopnost signalizovat správné ceny, úrokové míry, skutečnou poptávku i nabídku, cenu práce, míru zaměstnanosti, skutečné zadlužení, hospodářské prospekty, atp. Za takových podmínek nelze racionálně rozhodovat; chyby státu se v Evropě kumulují lavinovitě.
 
Stát do ekonomiky napumpoval, pomocí podpor, záchranných balíčků a stimulačních injekcí, astronomické částky, které nenašly ekonomické uplatnění a jsou buďto zablokovány v bankách a velkých podnicích, nebo si našly cestu do burzovních spekulací a udržování státního sektoru „na dluh“. To vše nafukuje státem podporovanou spekulativní „bublinu“, která po prasknutí přinese výrazné (a nevyhnutelné) znehodnocení peněz, nezaměstnanost a hospodářský úpadek. Ignorování evolučních transformací se nikdy nikomu nevyplácelo a vyplácet nebude.
 
Dnes už lze zvolat: J'accuse … Stát zničil kapitalismus svobodného trhu a nenašel za něj náhradu. Je to neodpustitelný zločin, tahle Velká deformace vyhlídek a možností mladých generací Evropanů na počátku 21. století.
 
Oslabení moci státu posílením autonomie regionů je dobré pro ekonomický rozvoj a depolitizaci ekonomiky (ideologie, dogmata, korupce, neodbornost, krátkodobost, atp.), ale také přípravou potřebného kontextu pro úspěšnou transformaci globalizace→relokalizace. Globalismus už dávno skončil. Touto umělou volbou si Evropa (tj. EU) vytvořila situaci, která ji výrazně oslabuje vůči ostatním vyspělým regionům. Její „horní“ strategie může totiž vyústit pouze v totalitním superstátu (nic „napůl“ není životaschopné) – a tím skončí její progres. Než k tomu dojde, relokalizační potřeby a zájmy ekonomické, společenské a kulturní převáží. EU se rozpadne, centrální politické elity se bez unijních penězovodů neudrží, a Evropa prožije své ricorso nástupem autonomních regionů a lokalit, jejichž spolupráce (ne prostá solidarita) bude hospodářská a dobrovolná – ne již jen politická nebo uměle diktovaná.

Zdroj: Milan Zelený, Europa et EUtopia: Quo Vadis?, Česká vize Evropy? Manuál k naší evropské debatě, ed. P. Hlaváček, Praha: Academia, 2014, s. 161-170.