Kupónová privatizace – podvod nebo prosperita?
 
Autor: Nadace ZET | Zdroj: Archív nadace ZET | Datum: 26.9.2016  
 
Kupónová privatizace, jeden z klíčových kroků transformačního procesu naordinovaného v ČSFR Václavem Klausem a jeho spolupracovníky, která vzešla mimo jiné i na základě doporučení Washingtonského konsenzu vše rychle privatizovat měla podle prof. Milana Zeleného a jemu podobně smýšlejícím odborníkům příliš velké podivuhodné trhliny a jak potvrzuje čas s katastrofálními dopady na příští generace. Kupónová privatizace prostě nepřinesla nic českým občanům, investorům a Česko navíc ztratilo jakoukoliv kontrolu nad ekonomikou.
 
 
 
 
Co říkal prof. Milan Zelený těsně před kupónovou privatizací?
 
Tendenci k odprodeji státního vlastnictví do cizích či neprávoplatných rukou budou projevovat hlavně skupiny, které je sice nevlastní, ale z různých důvodů dosud arbitrárně a neprávoplatně kontrolují. Oddělení vlastnictví od kontroly bylo vždy výsledkem bezpráví a většinou vedlo k ekonomickému či společenskému úpadku.
 
Jaká byla reakce Karla Čapka v roce 1922 pro Lidové noviny na život v poměrech tak nekonečně špatných? (Text je uveden v původním znění)
 
Je vůbec podivno, že tolik lidí unese život v poměrech tak nekonečně špatných. Posloucháte-li je, dovíte se, že republika je prodána židům nebo Němcům, úřady jsou zkorumpované, parlament shnilý, katastrofa za dveřmi, a vůbec že nastává konec světa. Kdybych tomu uvěřil, musil bych se jít oběsit na první osice v nejčernějším zoufalství. Ale myslím si: kdybych byl jenom metařem a chystal se jen k tomu, že dnes večer spravím kouskem drátu své koště, aby lépe metlo, musil bych věřit, že není vše ztraceno: prostě proto, že mohu ještě spravit své koště, aby lépe metlo. Ale kdybych věřil, že je vše katastrofálně ohroženo a že “zítra se to sesype”, nemohl bych už spravit své koště a čekal bych na konečnou pohromu se špatným koštětem (jako emblémem strašné situace) u nohou. Nuže, je dobře pro metaře i pro stát myslet na koště. Kdyby každé koště bylo dobré a mohlo být zítra ještě lepší, hleďte, pak nejsou poměry tak špatné. Kdo vede svou věc, byť její obecný užitek byl sebeomezenější, s nějakým úspěchem, musí být tak trochu politickým optimistou. Defétismus je vlastně praktická lenost.
 
Jak to opravdu je s českou ekonomikou?
 
Petr Sak v Plzeňských novinkách (Celý text si můžete přečíst po kliknutí na odkaz ZDE) uvádí, že profesor ekonomie působící v USA, Milan Zelený, který jako jediný v době, kdy všichni obdivovali ekonomickou reformu Václava Klause ji kritizoval, v současnosti vyslovil názor, že žádná česká ekonomika neexistuje, protože jádro naší ekonomiky existuje v zahraničí a v Česku má pouze dcery, z nichž vyvádí zisk. Z důkladné analýzy vychází Ilona Švihlíková, která ve své knize mluví o tom „Jak jsme se stali kolonií“. Kdo si pamatuje výroky Václava Havla a dalších politiků z prosince 1989 o tom, že do sedmi let ekonomicky doženeme Rakousko a Německo si musel klást otázku, když slyšel tyto výroky: „Je to takový manipulátor, či je tak hloupý“. Ukázalo se, že obojí. Celý převrat byl nastaven tak, aby z Česka pomocí řady kanálů tekly peníze do západních zemí, především Německa. Pochopitelně k žádnému přibližování nedošlo a k tomu se ještě přidala ztráta suverenity prostřednictvím politiků řízených z Evropské unie a z USA. Česká mzda je nejen třetinová vůči západním zemím, ale již ji překonává i čínská mzda, za kterou se, kvůli její nízkosti, stěhovaly nadnárodní korporace do Číny.
 
Jaké jsou reakce diváků na vystoupení prof. Dušana Třísku společně s pánem prof. Milanem Zeleným na ČT24 13. září 2016 ohledně kupónové privatizace? Na celý záznam diskuze se můžete podívat po kliknutí na odkaz ZDE.
 
Dr. Ladislav Andrey říká, že po návratu domů večer 13.9.2016, při hledání přenosu fotbalu si postupně zapnul CT24 a strnul, když zjistil, že v televizi vystupuje Dušan Tříska (fundovaný agent Štb, bolševik, komunista, který coby náměstek ministra financi Klause kvůli tomu musel pod nátlakem funkci opustit), který by měl dnes sedět na Pankráci za podvody. Celou dobu Česká televize neumožňovala prof. Milanovi Zelenému se vyjádřit ke kupónové privatizaci, až teď po 25 letech výročí podvodu a zlodějiny.

Bylo to pěkné pro lidi, co tomu trochu rozumí, oni jsou to totiž moc mazaní podvodníci a je nutné proti nim vystupovat tvrdě, bez slitování. Na otázku kolik bylo defraudováno národního majetku, včetně tzv. kupónové privatizace za vlád Klause, odpoveď měla znít: kolem 2. biliónu korun. Ty odhady byly mnohokrát dělány … .
 
Pán doktor L. Andrey o sobě říká, že o pozadí kupónové privatizace něco ví. Hovořil mimo jiné o tom i s prof. Vaněkěm (v období kupónové privatizace byl na Cornellu …). Svou negativní roli v kupónové privatizaci sehrál také i nějaký Jan Švejnar, který jako neználek a zřejmě služebník určitých kruhů, měl způsob realizace kupónové privatizace Klausovi potvrdit. Snažil se to v Česku celou dobu, až po dnešek, negativně ovlivňovat.
 
Politickou diskusi na ČT24 pána profesora Milana Zeleného s prof. Dušanem Třískou sledoval také pán Juraj Jacko, který oceňuje jeho názory na kupónovou privatizaci a souhlasí také s jeho výstižným výrokem zahraniční ekonomice na českém území.

Pán Jacko říká, že stejné je to také na Slovensku – významnější firmy ve vlastnictví slovenských subjektů už prakticky neexistují. Naši lidé jsou jen v pozici levné pracovní sily, zahraniční tzv. investoři si vytvořené enormní zisky odvážejí do zahraničí … . Stát z toho nemá nic. Častokrát ani daně – důsledkem hojně poskytovaných daňových prázdnin a investičních stimulů. Přitom štědrá státní podpora zahraničních investorů nemá prakticky žádný pozitivní dopad na snižování desetiletí přetrvávající dvojciferní míry nezaměstnanosti.
 
Pán Juraj Jacko osobně chápe kupónovou privatizaci jako začátek dnešní ekonomické mizérie. Kupónová privatizace byla podle něj efektivní způsob zapojení statisíce občanů do destruktivního procesu s cílem zničit národní ekonomiky. Opuštění dlouhodobých tradičních tržních pozicí ČSFR hlavně na Východě, výprodej národní bohatství a ožebračování širokých vrstev obyvatelstva se nepochybně začali rozbíhat právě v čase kupónové privatizace. Je zřejmé, že protagonisti kupónové privatizace se dnes nechtějí cítit zodpovědní za destrukci například takových hospodářských komplexů, jakým byla například VHJ ZŤS Martin s výrobou speciálu, hydrauliky, nákladných a osobních lodí v Komárně, nakladačů v Detvě … .
 
J. Jacko někdy přechází přes Dubnicu nad Váhem – smutný pohled na zpustnuté torzo mrtvé fabriky, která kdysi v trojsměnném provozu vyráběla techniku nejvyšší světové kvality. Tohle mohli dopustit jen totální darebáci.
 
A co zaznělo v šokujícím rozhovoru expremiéra Jána Stráského v Hospodářských novinách?
 
Musela se uměle vytvořit vrstva bohatých, aby se rozjelo tržní hospodářství. Bez toho to prostě nešlo. To dnes již ví každé malé dítě. Bohužel, ne každý mohl být ten vyvolený. Nešlo přeci udělat, aby byli bohatí všichni. Kdyby se to rozdělilo mezi všechny, což by byl zase jen socialistický model, nevznikli by kapitalisté, protože by zase každý nebyl až tolik bohatý. Musela se vytvořit třída bohatých, středního stavu a třída chudých. Tak jako v každé demokratické tržní společnosti. Takže to nešlo udělat jinak. Je tudíž nanejvýš logické, že vrstva bohatých se musela rekrutovat nějak. A tak se to vymyslelo tak, že to byli ti šikovní z okruhu známých a přátel tehdejší vlády ODS, ODA a OH. Kdo jiný? Ano, dá se tomu říci krádež za bílého dne. Ale chtěl bych vidět někoho, kdo by vymyslel jakýkoliv rychlejší a spravedlivější systém, podle kterého by vznikla vrstva bohatých, kteří by v ČR vlastnili majetek. Je téměř jistý předpoklad, že kdyby majetek či peníze dostala nějaká tupá socka se základním vzděláním a nebo vyučená, tak jej spíše prochlastá a prohraje na hracích automatech, nežli investuje a bude dále rozšiřovat. Šokující rozhovor expremiéra Jana Stráského v Hospodářských novinách z osmého března ponechala téměř všechna média, a poněkud samozřejmě i celá politická scéna, bez povšimnutí. Jeho význam je přitom historický. Jeden z nejbližších spolupracovníků Václava Klause po více než dvaceti letech konečně přiznal, že Klausova ideologicky navoněná "ekonomická reforma" byla ve skutečnosti cílevědomě prováděným rozkradením českého hospodářství. Kuponovou privatizaci Jan Stráský popisuje jako cestu k urychlení zbohatnutí některých, tak aby si mohli další rozprodávaný státní majetek koupit. "A pokud jde o to kradení: ano, jedna cesta, jak nechat lidi zbohatnout, je nechat je krást. A cesty, "jak lidi nechat zbohatnout, jsme hledali". Jan Stráský tak v rozhovoru nevědomky přesně popisuje těžko pochopitelnou nevzdělanost, chtivost moci, totální nezodpovědnost a ideologickou slepotu, s jakou se k odstátnění vlastnictví v tomto "mozkovém trustu ODS" přistupovalo. Dovolím si na tomto místě připomenout výrok profesora Oty Šika z počátku roku 1990, který pronesl poté, kdy hovořil prakticky se všemi "otci ekonomické reformy" - "Dopadne to špatně. Ti chlapci nevědí o ekonomii nic. Myšlením to jsou zastydlí marxisté, sociální inženýři, kteří jsou přesvědčeni, že stačí jenom najít a mocensky prosadit jedinou správnou novou ideologii - a všechno pak půjde samo. Jenomže takhle to nefunguje. Nejde jim o to, aby hospodářství prosperovalo. Chtějí jenom moc". Ota Šik měl pravdu, a dnes krach Klausových teorií přiznává i Jan Stráský. Sám dokáže rozlišit pouze čtyři způsoby privatizace. První téměř nezmiňuje - restituce komunisty zabaveného majetku, které ale Klaus dlouho odmítal. Druhý, kterým se zabývá nejvíce - prodej do českých rukou, ve kterých ale nebylo dost prostředků. Třetí - prodej "cizímu, západnímu kapitálu" (všimněte si, prosím, tohoto termínu), jenomže to také Klaus odmítal, a to velmi ostře. Čtvrtý - nechat hospodářství rozkrást s pomocí bankovního socialismu, kdy polostátní banky politicky spolehlivým soudruhům, přispívajícím té správné politické partě, rozdávaly veřejné prostředky s plným vědomím toho, že je nikdy nebudou muset vracet. Jan Stráský to, při vší shovívavosti, poněkud opožděně, plně potvrzuje: "To tak bylo, a dokonce bych musel říct, že to tak bylo vědomě. My jsme si to spočítali, že není jiná cesta než do toho zatáhnout banky, aby našim lidem půjčily, i když to někdo zaplatí a jiný ne. A nezaplatilo se toho hodně, odepisovaly se stovky miliard". Byly to pro ty správné lidi dobré časy. Všimli jste si toho krásného termínu "našim lidem"? Kdopak je vybíral? Informované banky, vycházející v transparentním tržním prostředí výhradně z tvrdé analýzy možné ziskovosti projektu a poskytující návratné úvěry a půjčky podle přesných pravidel a pod dozorem neúplatného bankovního dohledu? Anebo někdo polostátním a "politice" naslouchajícím bankám ze shora radil, a tak se mezi "naše lidi" dostali i Viktor Kožený, František Mrázek, Jan Gottwald, Antonín Charouz, pánové Stehlík, Šrejber, Pitr, Krejčíř, Junek, Šlouf, a celá ta generace dnešních stranických "kmotrů"? Kdo v té době vytvářel a udržoval vědomě neprávní prostředí, tak "aby nás právníci nemohli dohnat"? Minimální odhad přímých ztrát z nedobytných bankovních úvěrů z doby "bankovního socialismu" je přes pět set miliard. Je podivuhodnou slabostí české politiky a novinařiny, že se k těmto otevřeně kriminálním dobám tak málo vyjadřují. Snad to nebude tím, že velká část dnešních novinářských es patřila v devadesátých letech módně mezi "klausovce". Nebo tím, že sociální demokracie móresy ODS rychle převzala a legitimizovala v opoziční smlouvě. Stovky miliard korun zmizely. Právo je už na zloděje z dob privatizace krátké. Paměť je nepohodlná. Václav Klaus odešel v trapnosti a po zbytek života bude pokračovat v tom, co dělal celou kariéru v politice - obhajovat svoje "reformy a myšlenky". Žádné neměl, nutno však přiznat, že jeho styl útočné ideologizace jakékoliv diskuze, odmítající fakta, měla šmrnc marketingové geniality. O to podivnější je publikum, které mu to tak dlouho hltalo. Autor si neodpustí připomenout vlastní citát už z roku 1996: "Klaus se stal symbolem české přikrčenosti, která svobodu využila k otevření úst, namísto narovnání ramen".

A pravda je venku.