Začínající éra podvodů, intervencí a bankrotů
 
Autor: Milan Zelený | Zdroj: www.parlamentnilisty.cz | Datum: 7.10.2016 
 
 
Jeden z nejrespektovanějších českých ekonomů Milan Zelený v souvislosti se situací největší německé banky Deutsche Bank tvrdí, že teprve začíná éra podvodů a přichází nová vlna státních intervencí a bankrotů. Vyspělé ekonomiky podle jeho názoru neprocházejí cyklickou krizí, ale nezvratnou ekonomickou transformací k novému hospodářskému režimu, jakož i kvalitativní metamorfózou od globalizace k relokalizaci. I proto přišel pro Spojené království Brexit ve správnou chvíli a jeho obyvatelé ani netuší, jak se jim toto „náhodné“ referendum historicky vyplatí. 
 
 
  
Foto: pixabay.com
 
 
Začnu tím, že nyní ve Spojených státech „sledujete demokracii v akci“, závěrečnou fázi kampaně před prezidentskými volbami. Podle některých vašich vyjádření v médiích usuzuji, že byste si demokracii představoval jinak. Ale copak v nynějším světě mohou být volby, tedy i ty demokratické, něčím jiným než soubojem peněz, když bez nich ani případné ideje nemají šanci se prosadit?

Otázkou zůstává, zda mohou koupené volby být ještě demokratické. Na svém blogu jsem prohlásil, že peníze do demokracie nepatří – setkal jsem se s posměchem těch nejchudších a nejméně informovaných. I to je demokracie: neinformovaní lidé si mohou volit své nejlépe financované vůdce a zcela prázdné „myslitele“ podle svého. Domnívám se však, že alespoň na lokálních a regionálních úrovních samosprávy lze demokracii vrátit k předstranické čistotě původní autentické demokracie – volit jen ty nejlepší; tedy ne stranické přivandrovalce, plně financované z centra, ale místní, důvěryhodné osobnosti.

Chápu to správně, že vás letošní nabídka prezidentských kandidátů ani trochu neoslovuje?

Za padesát let žití v USA nepamatuji, že by demokracie vyprodukovala dva kandidáty tak bohaté a tak nepřijatelné z hlediska úsudku, chápání situace v USA i ve světě, a zaměřené na osobní charakteristiky a skandály. Jsem z toho dosti rozčarován, ale považuji to za přirozené vyústění přestárlé stranické „demokracie“, založené na penězích a snaze udržet stranu za každou cenu. Fragmentace společnosti podle stran nebo církve dosáhla únosného maxima.

Nelze již ani volit „menší“ zlo, protože samotným aktem zvolení se zlo malé stává velkým. Ideje jdou již zcela stranou, vlastně žádné nejsou a zůstává jen bití se v prsa, anebo pod pas. Rozčarování z těchto voleb bude všeobecné; lidé se obrátí do svých států a komunit, přijde oslabování stranického centralismu. Docela se na to těším.

Jak často se věnují Hillary Clintonová a Donald Trump v předvolební kampani ekonomickým tématům a jaké jejich názory oceňujete a jaké naopak zavrhujete?

Ekonomická témata jsou zmíněna jen náhodně a symptomaticky, bez hlubšího pochopení či diagnózy. Návrhy nepřinášejí nic nového: jen staré a nefunkční manipulace daní, úrokových měr, státních investic – keynesianismus – a tvrdohlavé bankovní tápání – monetarismus. Příčiny dlouhodobé stagnace – která teprve začíná – nejsou diskutovány vůbec. Trump je přesvědčen, že vše vyřeší sám, aniž by řekl jak. Jeho nacionální socialismus – Stát jsem já – přitahuje sice dělnické masy, ale již skomírajícího manuálního průmyslu. Svět je dnes zcela jinde. Jediné, co oceňuji, je zavržení státních intervencí a stranické „demokracie“. Odsuzuji však šamanské „léčby“ bez jakékoliv diagnózy a proti přirozeným trendům ekonomické evoluce.

Ekonomika je stále vnímána jako „pitomý“ a manipulovatelný stroj, ne jako evoluční, adaptabilní a učící se organismus. Od roku 2008 k žádnému poučení nedošlo, vše zůstalo při starém; banky stále dominují, okrádají a zadlužují vše kolem sebe. Jediné, co vzkvétá, jsou burzovní machinace a plýtvání levnými penězi na „letadlo“ zvané akciový trh. Funguje to, protože Fed – a ostatní centrální banky – poskytují nekončící příliv levných peněz pro pokračující burzovní spekulace. Zadlužuje se tak celý stát v bláhové naději, že nějaká inflace nějak dluhy umožní splatit. Jakékoliv nekompromisní zvýšení úroků by akciové trhy položilo. Virtuální ekonomika umělých peněz se odlepila od reálné ekonomiky toků zboží a hodnot.

Na vašich webových stránkách je možné si přečíst text poraženého republikánského kandidáta Marka Rubia s názvem „Nečelíme jen hospodářskému poklesu, čelíme ekonomické transformaci“. S jakým ohlasem se vaše podpora Rubiovi setkala?

Po vyjádření podpory pro senátora Rubia, který podporoval myšlenku transformace, ne cyklické krize, nastalo mé rozčarování s americkou demokracií. Od té doby dostávám opakovaně stovky dopisů, jako třeba od Trumpa:

Milan, attending a Presidential Debate is usually only reserved for the media, lobbyists, and special interests. But our campaign is different. It’s a movement fueled by hard-working everyday patriots, not lobbyists. So today I’d like to extend an invitation to you to see the Second Presidential Debate LIVE!

(Milane, účast na prezidentské debatě je většinou vyhrazena médiim, lobbistům a speciálním zájmovým sférám. Ale naše kampaň je jiná. Je to hnutí podporované patrioty pracujícími každý den, ne lobbisty. Takže dnes bych chtěl rozšířit pozvání i na tebe, aby ses zúčastnil živého vysílání prezidentské debaty!)

Dostávám denně podobné dopisy od členů Trumpovy, Rubiovy, Ryanovy, Cruzovy a mnoha dalších rodin. Všichni žebrají, lžou a vymýšlejí si. Ale já přece nechci, aby mi psala Ivanka, jak s tátou vyřeší problém zaměstnanosti! Nepovažuji se za blbce. Sdílejí si mezi sebou seznamy adres, které byly určeny specifické osobě. Ta zvolená osoba však prodává adresy všem ostatním, přátelům i nepřátelům. To je opravdová stranická solidarita. Trump absolutně zesměšnil Rubia, ale to jim vůbec nevadí – peníze jsou peníze a straníci se o ně dělí, přes štěkání a skřípání zubů, skoro jako hyeny. Nechci toho být součástí.

Od Spojených států teď obraťme pozornost k Německu, konkrétně k její největší bance Deutsche Bank. Co může její současný stav znamenat jak pro bankovní sektor, tak pro ekonomickou situaci, a to nejen v Německu?

Problém Deutsche vyplývá z naduté globální ambice a zanedbání místních parametrů. Její problém se nedá srovnávat s ničím v minulosti. Každý ekonomický problém je nový, nic se neopakuje: kontext, podmínky, výhledy – vše se změnilo. Banka má volný přístup k masivní likviditě při nulových sazbách. Jde však o pád ceny akcií díky nedůvěře k nefunkčnímu business modelu. Banka nemůže zaručit dostatečnou návratnost na regulovanou držbu vlastních akcií. Krize globalizace, stagnace a pokles světového obchodu, nižší podniková aktivita, negativní úroky, atp. útočí na mezinárodní banky. Neschopnost centrálních bank přivodit domácí inflaci, protože ani mzdy, ani úrokové míry již dávno nejsou určovány lokálně, ale jen globálně. Firmy neinvestují a státy nereformují – všichni se snaží udržet status quo. Globální ambice je mylná v době ekonomické deglobalizace a relokalizace. Jak klesá průmysl, nabídka kreditu upadá, náklady rostou a banky musí zvyšovat poplatky, vedoucí k další akceleraci spirály deglobalizace. Samy si kálí do vlastního hnízda.

Čím si vůbec lze vysvětlit, že se bankovní gigant dostane do takových obřích problémů? Je to chybnou strategií banky, nedostatečnou kontrolou prováděných bankovních operací? Vždyť její chování v době hypoteční krize, za které jí americké ministerstvo spravedlnosti původně udělilo pokutu ve výši 14 miliard dolarů a podle nejnovějších informací už „jen“ 5,4 miliardy dolarů, musel někdo řídit a kontrolovat.

Deutsche je varovným případem již zmíněné virtuální existence, odtržení od reality. Jen tak pro zajímavost, v Deutsche pracoval můj syn, ale včas „uprchl“. Peníze jdou hlavně do akciových spekulací, úroky jsou nízké pro hodnotné půjčky, dohání se to poplatky a nyní i podvody. V USA jde o skandál banky Wells Fargo, což je mimochodem „moje banka“, která otevřela přes 2 miliony falešných účtů a pak propustila 5 tisíc zaměstnanců – aby si mohla vyplácet miliardy pro vedoucí úředníky. I podvody německého VW vycházejí z podobných impulzů: když nevědí, co se děje a proč, tak neumí a nestačí řešit negativní signály trhu a uchylují se k podvodům. Éra podvodů však teprve začíná, přichází nová vlna státních intervencí a bankrotů. Fakt je, že vyspělé ekonomiky neprocházejí cyklickou krizí, ale nezvratnou ekonomickou transformací k novému hospodářskému režimu, jakož i kvalitativní metamorfózou od globalizace k relokalizaci, tedy tzv. sekulární stagnací. Vysvětluji to již od roku 2008.

Deutsche nedokáže vyplatit zainvestované „hedge funds“, které houfně odcházejí nebo i likvidují a chtějí zaplatit – obavy z gigantického propadu světových burz jsou tedy zcela oprávněné. Banky na to prostě nemají; ani finančně, ale hlavně ne ve smyslu pochopení reálného světa reálné ekonomiky.

Bez ohledu na problémy Deutsche Bank zaznívá, že Evropu i ostatní svět čeká v nejbližší době znovu recese. Jak hodnotíte vyhlídky světové ekonomiky vy? Co ji nejvíce ohrožuje a v čem naopak vidíte naději, že by v nejbližší době k recesi nemuselo dojít?

Recese vlastně nikdy nepřestala; došlo jen k mírnému růstu o jedno až dvě procenta, který je ale v některých malých zemích považován za „boom“ či „konjunkturu“. Jediné, co odolává recesi, jsou akciové trhy, do kterých stát pumpuje levné peníze na úkor zadlužení daňových poplatníků. Odtržení trhů od reality znamená, že nevnímají ekonomické problémy globalizace a politické hazardy v USA, Japonsku a EU jako hrozby. Dokud budou centrální banky pumpovat, akciové trhy zůstanou hluché a slepé, přežívající v paralelním světě „Urvi, co můžeš, dokud je čas“.

Co si tedy myslíte o názoru, že je to absurdní situace stále usilovat o zvyšování velikosti HDP, když už spotřeba neroste, ale stále se zvyšuje počet výrobků, o které nikdo nejeví zájem?

Honba za růstem je přežitkem z dob nedostatku. Nyní potřebujeme, aby ekonomika vzkvétala vícerozměrně, ne jen rostla statisticky. K tomu vedou trendy od globalizace k relokalizaci – tj. k autonomním a soběstačným lokálním ekonomikám. Automatizace a robotizace jsou stále levnější, téměř vše lze dnes vyrobit co nejblíže k zákazníkovi – vlastně přímo v jeho komunitě. Relokalizací nemyslím záchranu místních dolů a hutí, ale přechod na důstojné digitální systémy, podobné tzv. Baťovým městům. Málokdo v České republice ví, že Baťa nevyvážel boty, ale zakládal města na výrobu bot po celém světě. Jsme jediná kultura s odkazem této zkušenosti, ale nevíme o tom nic, natož, abychom to uměli.

Cestou relokalizace se nyní vydala Čína: plánují postavit 100 digitálních, soběstačných měst do tří let – v jediné provincii. Jde-li Čína cestou relokalizace, není divu, že úpadek globalizace akceleruje a globální podniky a instituce se přežívají. Ale jde opravdu o rozsáhlé změny a popsat je dobře a dostatečně v pouhém interview je až nadlidské.

Myslíte si, že se už dá po třech a půl měsících usuzovat na to, jaké dopady na Velkou Británii může mít Brexit, ať už v pozitivním, či negativním smyslu?

Je zřejmé, že Brexit přišel ve správnou chvíli – umožňuje totiž sladění lokálních ekonomik s lokální samosprávou. Sami Angličané nevědí, a mnozí ani netuší, jak se jim toto „náhodné“ referendum historicky vyplatí. Ale pomalu na to přicházejí, začínají být více sebevědomí a opouštějí svůj „vrozený“ globální náhled. Jsem ale přesvědčen, že pochopí sami sebe, otevřou se nové budoucnosti a na nešťastnou minulost brzy zapomenou. Musí však opravdu pochopit. Pak se mohou přizpůsobit relokalizačním trendům. Objeví tak nové příležitosti lokálního rozkvětu, které jsou ve své podstatě neomezené. Hlavním motorem inovační transformace k lokálním ekonomikám však zůstane Čína, a po „odtrumpování“ i USA. Japonsko a Evropská unie zatím zůstávají nepřesvědčené a snaží se zastavit neúprosné kolo dějin.

Pro Českou republiku jako členskou zemi Evropské unie tedy nemáte příliš příznivý ekonomický výhled?

Ve své podstatě zůstávám optimistou, jak vzhledem k USA, tak i vzhledem k Česku. V USA jsou podmínky k relokalizaci ekonomiky excelentní – každý stát je novou, autonomní nadějí k hospodářské obnově. A v České republice to chce jen zbavit se zmateného a nefunkčního stranictví a soustředit se plně na rozvoj regionů a lokalit ve smyslu Baťova odkazu. Jsem optimistický i v tom, že se toho ještě dožiji. Proto jsem založil ZET Foundation, která má za cíl transformaci a metamorfózu k lokálním digitálním ekonomikám akcelerovat.