Zelený: Zemanové, Babišové a Sobotkové jsou všude ve světě. Jména ale nejsou důležitá
 
Autor: Milan Zelený | Zdroj: www.reflex.cz | Datum: 20.5.2017  
 
Společenský zlom nastává po celém světě a má podobné příčiny. Každá země má své vlastní Zemany, Babiše a Sobotky – ti jsou však pouze symptomy, se specifickými jmény a činy, podle daného kontextu. Sama o sobě jsou ta jména nedůležitá; důležitější jsou příčiny současné nespokojenosti, nepokojů a skandálů v celosvětovém měřítku.
 
 
 
 
Nastává nová doba, charakterizovaná úpadkem stranické demokracie, politicko-ideologickým rozštěpením občanské sféry, akcelerující rychlostí i dopadem technologických změn, úpadkem tradičních ekonomických sektorů, útlumem globalizace (tj. hledání levné pracovní síly mimo tradiční národní prostor), nástupem lokálního a regionálního zaměření ekonomik, řadou ekonomických transformací a metamorfóz, které nejsou součástí tradičních a zastaralých učebnic.

Všechny tyto monumentální kvalitativní změny zůstávají nevysvětleny a nepochopeny. Politické vrstvy a široké masy voličů tedy nevědí, co se vlastně děje a proč. Politici a poplatná média se tedy často uchylují k přebarvování reality na růžovo, stále více ke lžím anebo k prostému plácání páté přes deváté. Nemají co říci, a tak se vyžívají v osobních konfliktech a nactiutrhání. Voliči cítí nebo i vědí, že je něco v nepořádku, a mylně se domnívají, že osobní selhání vedoucích politiků jsou hlavní příčinou.

Tato rozpolcenost a nejistota, nepochopitelná rychlost změny a selhávání politických stran – to vše otvírá dveře k nástupu autoritativních populistů, kteří rychle vstupují do vzniklého vakua (viz Trump v USA). Tito jedinci vědí, co se děje, ale nevědí proč. Mohou na potíže poukázat, ale neumějí je vysvětlit nebo vyřešit. Uchylují se k manipulacím, bombastickým slibům a lžím, prosazují také „návrat zpět“, zpět do zlatých časů uhelných dolů, gigantických sléváren a podobných zbytků časů průmyslové revoluce. Tím se ovšem dostávají do konfliktu s evolučními, ale akcelerujícími trendy transformujících se ekonomik, deglobalizací, robotizací a relokalizací ekonomických aktivit.

Namísto populistických „řešení“ tedy přichází další rychlé rozčarování s populismem (nebo trumpismem), lidé se musí domáhat svých vysvětlení v ulicích, volební instituce se nestačí adaptovat na překotné rychlosti změny.

Takže lítáme v tom všichni, všude po světě: politici i populisté se chovají všude stejně: sliby, výhrůžky, korupce, skandály a snahy o autoritativní uchopení moci. Říká se tomu „trumpismus“, ale jde o fenomén celosvětový. Občané, a hlavně voliči se stále nemohou dopracovat k pravdě, a tak nespokojenost a zklamání narůstají. Nahradit místní Zemany, Babiše a Sobotky novými jmény je jistě nevyhnutelné, ale nová jména nic nevyřeší, pokud budou podobně ignorancí o ekonomické evoluci a toku dějin.

V dnešní mediální a informační společnosti voliči vždy dobře vědí, koho volí. (Ani Trump nemůže být překvapením, dělá jen to, co veřejně slíbil.) Dnešní demokracie vyžaduje na voličích nejen informovanost, ale hlavně zodpovědnost. Nejen to zvolení, ale hlavně ti volící jsou zodpovědní. Stěžovat si na řádně zvolená jména je bezpředmětné: každý je znal, některá po celá desetiletí – teď už máme, co jsme chtěli. Nikdo ze zvolených neskrýval své představy, osobnost a charakter (není to ani možné, kandidáti jsou vždy průhlední jako celofán; stačí jim naslouchat a přemýšlet – což je minimální požadavek funkční demokracie). Jinak je mnohem lepší nevolit.

Většinu společností dnes od diktatury dělí jen pár lživých slibů a přehršle demokraticky zvednutých rukou. Mnohé, ty silnější z nich, se diktatuře nakonec ubrání, ale ostatní podlehnou a po dlouhém strádání budou muset stejně do ulic. Jediná cesta ven je vznikající nový svět pochopit (s pomocí politicky autonomních médií a vzdělávacích institucí), podnikatelsky i politicky se přizpůsobit (volbou nestranických odborníků) a využít nekonečných příležitostí nastupující doby k zajištění rozkvětu národních, regionálních a místních ekonomik.