Soumrak demokracie? Nejsme jako oni!

Autor: Milan Zelený | Datum: 08.08.2011
 
V současné partajnické demokracii chybí samozřejmá a logická volba: Žádná strana si nezaslouží můj hlas. Přesněji, NOTA (None of the above – žádný z výše uvedených). Ve skutečné demokracii musí mít volič možnost aktivně vyjádřit svůj nesouhlas. Současné volební systémy předpokládají, že nevolič svojí neúčastí dává pasivní souhlas s výsledkem voleb, ale pravý opak je pravdou: nevoliči převážně vyjadřuji svoji nevoli s předloženými alternativami. Je popřením demokracie nutit občany k volbě „menšího zla“ a dohánět je k pasivitě (volební absencí) upíráním svobodného vyjádření aktivního nesouhlasu (zatržením kolonky NOTA) svéprávným a inteligentním občanům moderní společnosti. (Horliví voliči „čehokoliv“ jsou pro opravdovou demokracii nedůležití.)
 
*****
 
Největší metlou demokracie je volba „menšího zla“. Protože menší zlo se prostým aktem volby nutně stává zlem velkým.
MZ
 
Jestliže nás nutí volit mezi dvěma obdobně hloupými, arogantními a zkorumpovanými kandidáty nebo stranami či koalicemi – pod heslem „Jít volit je vaší demokratickou povinností“ – a jestliže my podlehneme takové stranické demagogii, pak jsme abdikovali na svoji občanskou zodpovědnost chránit a posilovat demokracii a svobodu. Čím více z nás jde k volbám bez přesvědčení a jasné osobní preference, tím více korumpujeme náš volební systém: čím více z nás volí „menší zlo“, tím silnější, sebevědomější a arogantnější se tak zvolené zlo stává, až nám přeroste ve zlo velké.
 
Za takových podmínek se občanské právo rychle stává občanskou „povinností“, nejvíce proklamovanou právě stranami a kandidáty, kteří sami sebe prezentují jako lepší volbu (tj. menší zlo). Stále méně občanů pak jde k volbám a pokusy o zvýšení jejich účasti vedou jen k legitimizaci sebeproklamací mandátu korupce a neschopnosti tam, kde žádný takový „mandát“ neexistuje. Následné rozčarování a abdikace dalších vrstev voličů, obzvláště z mladších generací, jsou pak nevyhnutelné.
 
V r. 2010 zvítězila ČSSD s 22%, k volbám nepřišlo 37% – NOTA blok je pohodlně nejsilnější „stranou“ v zemi. Vládne ubohá koalice s ODS 20%, TOP 09 17% a VV 11%. Jelikož každý takový slepenec zklame své voliče a rozmělní preference, jsou již v r. 2011 červencové preference (odhad Médea): ODS 16%, TOP 09 14% a VV 4% (ČSSD 36%). K volbám by nyní přišlo jen 55% voličů! Voličský mandát z celkového počtu voličů (tj. včetně NOTA) pak vychází: ODS 8,8%, TOP 09 7,7% a VV 2,2%; celkem 18,7%. Pouze 19% voličů by podpořilo komponenty vládní koalice – přes 80% nesouhlasí. Jaký mandát?
 
Volební účast v ČR klesá; nejnižší byla 58% (2002), druhá nejnižší (po neobvyklé „mobilizaci“ úsilí v r. 2010) je 62,6%. V r. 1990 to bylo 96,8%. V krajských volbách je rekordní účast pouhých 40%. Abdikace na stranickou demokracii je kritická.
 
Čím více lidí volí „nevolitelné“ (nechtěné strany korupce a neschopnosti), tím více tito „nevolitelní“ vítězí a degradují demokracii. Čím více lidé volí „nezvolitelné“ (malé a nové strany bez naděje na úspěch), tím více se i tito „nezvolitelní“ stávají „nevolitelní“ tím, že vstupují do koalicí, které pak nejsou schopní akce a spolupráce – stávají se tak „nevolitelnými“ ještě více. V ČR byl základ k tomuto zlu recyklované beznaděje položen tzv. „Opoziční smlouvou“ mezi dvěma nevolitelnými (ale přesto výraznou menšinou zvolenými) „státníky“.
 
Obzvláště mladší generace se dnes musí rozhodnout: zda chtějí své životy dožít v partajním systému demokracie z 20. let minulého století? Ale časy se mění, jak zpívá Bob Dylan:
 
If your time to you
Is worth savin'
Then you better start swimmin'
Or you'll sink like a stone
For the times they are a-changin'.
 
Akt volby je akcí lidského rozhodování. Celý náš život je řetězením provázaných rozhodnutí, dobrých i špatných. Rozhodování definuje naše životní příběhy; pokud se nerozhodneme sami, určitě to za nás rozhodnou jiní – a podle toho naše životy také vypadají. Máme-li před sebou dvě špatné alternativy A nebo B, pak není vždy nejmoudřejší rozhodnout se pro jednu z nich. Často je lepší své rozhodnutí odložit (bez ohledu na přesvědčování prodejců stranické „Slibotechny“) a hledat (nebo vytvořit) třetí alternativu C. Tak káže zdravý selský rozum. Stejně je tomu i v rozhodování politickém – až na to, že tam se sedláci již dávno vytratili – a s nimi i příslovečný selský rozum.
 
Co když NOTA (None of the above) kolonka obdrží většinu? Pak vyvstanou následující možnosti:
 
  1. Volby se zopakují, ale s jinými kandidáty či stranami.
  2. Zvítězí sice kandidát či strana s nejvíce hlasy, ale nemůže již proklamovat „mandát“ a musí se podřídit přáním většiny občanů; jinak je jejich znovuzvolení ohroženo.
V prvním případě mohou menší strany dokonce podporovat hlas NOTA a počkat si na “druhé kolo“, na svoji lepší šanci. V druhém případě mohou kandidáti přesměrovat potenciálně negativní hlasy do kolonky NOTA, aby porazili protikandidáta. (Systém NOTA je zákonem např. ve státě Nevada, kde takhle naposledy porazil demokrat H. Reid republikánku S. Angle v boji o Senát r. 2010 – díky vlivu NOTA.)
 
K zavedení NOTA stačí jediné hlasování: i když stranické parlamenty odmítnou udělit svým občanům právo NOTA, antidemokraté se svým postojem zviditelní a občané je pak mohou „odvolat“ nebo odmítnout účast ve volbách do té míry, že neudělení přirozeného práva demokracie již nebude možné.
 
Volební systém NOTA zvyšuje účast občanů, zlepšuje kvalitu kandidátů i stran, stimuluje rotaci politického talentu, zrychluje příliv nových myšlenek, chování a pravidel, omezuje přežívání a recyklaci politických „dinosaurů“, ztěžuje stranickou korupci zvýšením přímého dohledu voličů a periodicky likviduje korupční sítě a struktury.
 
NOTA kolonka bude používána podle míry vyzrávání demokratické společnosti a přesunu k nezávislým, nestranickým kandidátům a přímé volbě. NOTA zůstane nejvíce potřebná a nejčastěji používáná za stavu vlády ideologických, vzájemně se blokujících stran a jejich „v zákrytu“ ruce zvedajících čapkovských robotů.
 
Politické strany nebudou systém NOTA iniciovat samy: co je dobré pro voliče, není dobré pro strany. Ve Velké Británii to došlo tak daleko, že 26. ledna 2005 byl vydán statutární instrument č. 47 o registraci politických stran, který zakazuje použití určitých slov a výrazů v názvech stran. Seznam těchto slov není dlouhý: v sekci „PART V Prohibited expressions“ je uveden pouze jeden výraz: „None of the above” – bez dalšího vysvětlení. Podle průzkumu veřejného mínění je NOTA třetí největší politickou „stranou“ v Británii. V ČR je NOTA určitě na prvním místě, i když se zde takové průzkumy veřejnéhé mínění neprovádějí.
 
O progresivním úpadku politických stran jsme informovali jinde: (http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/milan-zeleny.php?itemid=12940). Dnes i redaktor Respektu E. Tabery souhlasí: „ ...velká část českých problémů je zakopaná ve fungování stran. Přesně tu opakujeme chyby, které se dělaly za první republiky. Je evidentní, že si stále nevíme rady, jak zabránit tomu, aby se z partají velmi brzy nestaly jen nádoby na sběr peněz a místo, kde se dá dostat k lukrativním pozicím.“
 
Důvody proč si nevíme rady jsou v samotné podstatě a poslání partají. Je naivní věřit v jejich reformovatelnost či spolupráci. Chyba se stala již v tom bezhlavém okopírování stranického systému z 20. let, který selhával a selhával – až selhal totálně v r. 1948. V r. 1990 jsme jen navázali na všechna jeho selhání. Drobným vylepšováním koňského potahu se nikdy nelze dopracovat k automobilu.
 
Je třeba se vrátit ke kořenům demokracie, tj. k politice jednotlivců, specifických osobností, které jsou přímo zodpovědny svým regionálním a místním voličům – a nikomu jinému! Především ne žádné politické straně či bloku. Nedávné snížení úvěrového ratingu USA bylo způsobeno právě vzájemnou ideologickou blokací obou stran. Kolik dalších zemí je stranickou ideologií beznadějně umrtveno! Hlavní překážkou lepší ekonomiky je výrazně horší politika.
 
Český ekonom Josef Macek (kterého považuji za svého učitele) to vyjádřil prostě: „Demokracie vydrží zkoušku dějin jen tehdy, když občan bude považovat volbu poslance za rozhodnutí neméně důležité nežli výběr lékaře, a pak ovšem když zvolený poslanec bude cítit stejnou odpovědnost jako chirurg, když operuje na živém těle.“ Jak dosáhnout Mackovy vize? K tomu vede právě systém NOTA: omezuje falešný mandát a zvůli stran, zmocňuje svéprávné, zodpovědné jedince a umožňuje jejich hojnější zapojení ve správě věcí jedince, obce, regionu a státu.
 
V demokracii musí vláda získat důvěru dobrovolným „souhlasem ovládaných“. Takový souhlas nemůže být legitimně udělen, jestliže neexistuje formální možnost souhlas odmítnout. Efektivní mechanismus pro negativní nebo neutrální hlas NOTA je nedílnou součástí efektivní demokracie.
Lze s úspěchem očekávat, že vláda a představitelé partajní demokracie přivítají potřebu systému NOTA svým tradičně ohlušujícím tichem, s podporou nadmíru podpůrných medií. I pouhá diskuze systému NOTA je nežádoucí v některých formách „demokracie“. Při klesající volební účasti se vlády budou dokonce pokoušet o zavedení „povinné volební účasti“ (Další dědictví z první republiky), čímž si zaručí, že i ti nejhorší kandidáti mohou být zvoleni s pádným a respektuplným „mandátem“.
 
Nebezpečí volební „povinnosti“ již není abstraktní: V ČR už v r. 2010 proběhla anketa Aktuálně.cz na téma „Měla by být účast ve volbách povinná?“ ANO hlasovalo 68,9% zúčastněných! Tak a zde končí demokracie; a ani to tak dlouho netrvalo.
 
Ne každá společnost je demokraticky vyzrálá k zavedení systému NOTA. Ne každá společnost si jej dokáže prosadit a udržet. Ale přesto: zatržení kolonky NOTA, ujišťující straníky, že „Nejsme jak oni“, by snad mohlo vyjít – v ČR alespoň napodruhé.
 
 
Váš,
Milan Zelený
Letnímu vánku o bouři, studniční žábě o moři a polovzdělanci o tom, co nikdy ve škole neslyšel, nevyprávěj.
Čínské přísloví
 

Zpět na Výpis článků