Můj rok s Obamou: Kdo propíchl jeho bublinu? On sám.

Autor: Milan Zelený | Datum: 25.01.2010
 
Když politik žádá „Dejte mi moc a já prosadím potřebnou změnu“ – a lidé mu tu moc propůjčí – pak je chybná interpretace, že vy, voliči, přijmete moji změnu, a ne že já, prezident, přijmu změnu vaši. Obama nepochopil touhu národa po změně, ale použil staré politické mechanismy k prosazování změny své vlastní. V Americe tohle nemohlo a nebude fungovat.
 
Všichni čekáme na Obamovu středeční adresu Kongresu. Řekne „Yes, I hear you, yes, I get it“ (Slyším vás a rozumím vám) – anebo bude i nadále řečnit o sobě? Když se politici stáhnou do svého útulného příšeří a nastalé světlo osvětlí národ jako celek, pak můžeme sdílet Obamovo You are not foresaken (Nejste opuštěni) jako i naše vlastní poslání trpce zkoušenému lidu Haiti. Spontánní skandování trpících: USA!USA! je odměnou nejen Obamovi, ale i nám všem. Ale to je Haiti. Jakpak je dnes asi doma? Tam již skandování Obama! Obama! utichlo, pravděpodobně navždy.
***
 
Řečnit neznamená jednat, vědět neznamená umět.
 
S Obamou žiji od léta 2008. Tehdy, po návratu z ČR, jsem vnímal nakažlivou rétorikou dosud neznámého senátora velmi kladně: mám rád změnu, vyhledávám ji celý život. Změna dodává energii našemu bytí. Imponoval mi jeho přednes a charisma, i ta hesla Change, we can believe in nebo Yes, we can. Mohl jsem ho volit.
 
To jsem ještě nevěděl, že si sebou stále vozí čtecí zařízení teleprompter, plete si slova a sliby s akcí, neumí rozhodovat a byl advokátem ACORN, korupcí prolezlé občanské iniciativy, která nutila toxické hypotéky lidem, kteří je nemohli splácet. Již v září 2008 jsem se rozhodl, že ho volit nebudu. Jeho slova byla prázdná a jeho politická „slibotechna“ nevěrohodná. Zůstal mi však sympatický a jeho zvolení jsem vítal.
 
V New Jersey bylo rozhodnutí ho nevolit pikantní tím, že zvolení měl jisté a můj hlas pro McCaina byl zcela zbytečný. Volil jsem tedy „sám sebe“ a smířený pohled ráno do zrcadla. Vřele doporučuji: volte jen to s čím můžete po léta žít, tedy hlavně sami se sebou. Nevolte nikdy to, s čím nesouhlasíte nebo čemu nevěříte. K jeho volbě mě tehdy povzbudila guvernérka Aljašky Sarah Palin, která tolik vystrašila Obamovu kampaň, že jejich mediální útoky proti ní byly tak hloupé a degradující, až Obama nakonec skončil s pouhou polovinou přímých hlasů.
 
Už v listopadu 2009 se Obama do New Jersey vrátil (sedmkrát za sebou), aby zachránil demokratického guvernéra. Nezachránil. Prohrál i guvernéra ve Virginii. Prohrál OH pro Chicago. Před fiaskem v Massachusetts křičel: We want our money back! (Chceme zpět své peníze!) - když předtím rozdal bankám a pojišťovnám stovky miliard našich peněz. „Has he lost his mind?“ (Zbláznil se?) ptají se Američané. Jeho pokřik měl v místních volbách podržet demokrata, ale nepodržel. Výrazné vítězství republikána Scott Browna v podstatě ukončilo obamismus. President bojuje o svůj politický život. Veškerá politika, alespoň v USA, je stále ještě lokální – Barack Hussein nestačí pendlovat a hasit.
 
Bohužel hasí velmi špatně. (Připomíná Havla, který také když podpoří, tak dotyčný „obdarovaný“ prohraje. Obama přiznal, že dostal v Massachusetts „buzz saw“, tj. krátký zástřih na ježka. V ČR by se řeklo, že mu přistřihli křídla.) Občanská revolta nabírá v USA na síle. Hnutí nezávislých se obrací proti oběma stranám, proti tradiční politice. Jestli Obama výrazně nezmění svůj styl a ideologii, tak jeho konec už byl a on bude tři roky politickou lame duck (poraněnou kachnou). Prohrál ve svých nejsilnějších státech (New Jersey, Virginia a Massachusetts) a tak by v listopadu 2010 mohl ztratit státy všechny, poprvé v historii USA. Nikdy ještě nebyl pád prezidenta z politického výsluní tak strmý. Členové kongresu jsou v panice, čekají je volby; Obama ne, má ještě na tři roky „k dobru“.
 
Zdá se, že jeho jediným skutečným rozhodnutím (které nesliboval) bylo zrušení radaru obranné sítě v Česku, když zjistil jak dalece ruské mafie a rozvědky pronikly do politického i hospodářského dění země. Zvolil Rusku ustoupit než kompromitovat bezpečnost U.S. – nemusí spěchat ani s velvyslancem do Prahy.
 
Po fiasku v Massachusetts klesla Obamova popularita na 47%. Přes 30% Američanů dnes volí jako nezávislí; i Scott Brown byl nezávislý kandidát. Revolta proti tradičnímu partajnictví dvou stran je zásadní. Škoda, že Obama žije spíše v minulosti. Nelze do nekonečna svádět všechno na Bushe: je to nedospělé. I když Obama řídil nejdražší kampaň v historii jako americký prezident, jeho vláda připomíná spíše manýry nějakého euro-premiéra. Jeho kosmetické zahraniční politice omlouvání a klanění se chybí reálná podstata. Máte-li špatný produkt, pak nepomůže ani nejlepší marketing nebo komunikace.
 
Zleva se dokonce vynořují hlasy, že prezidentova popularita nemá u širší veřejnosti prakticky žádný vliv na realizaci cílů jeho administrativy – ta prý závisí téměř zcela na stavu sil ve Sněmovně reprezentantů a v Senátu, kde mají demokraté poměrně silnou většinu. Tedy, neposlouchejme hlasy voličů a prosaďme své zákony přes jejich odpor, dokud nám ta formální většina vydrží (do kongresových voleb v listopadu 2010). Divná politologie, divná strategie, a divná demokracie. Až tak daleko může zavést arogance moci - v USA naštěstí jen dočasně.
 
Není divu, že vítězný senátor Scott Brown musel levicová media upozornit, že to senátorské křeslo nepatří Tedu Kennedymu ani jinému politikovi, ale že patří občanům státu Massachusetts, kteří s ním ve volbách naloží podle svých vlastních představ. Ani to Obama nechápe. Paradoxní chvíle nastala, když Brown kritizoval trapnou reformu zdravotnictví a dodal We can do better. V tu chvíli se dav dal do skandování Yes, we can! Yes, we can! – tedy Obamovo vlastní heslo. Prezident se musí obracet ve svém politickém hrobě.
 
Zapálené volání po změně se Obamovi změnilo v mrazivou skutečnost tradiční politiky chicagského stylu. Namísto krásných slibů vládne arogance, tajnůstkářství, kuloární politika zavřených dveří a úplatky za hlasy. Debata kolem zdravotní reformy měla probíhat veřejně na TV kanálech C-span. Namísto toho je vše pečeno v příšeří utajení a jen postupně pronikají na veřejnost až východoevropské výrazy obamovského úplatkářství: Louisiana purchase (300 milionů za hlas Mary Landrieu z Louisiany), Gator aid nebo Cornhusker kickback (výjimka od zvýšení poplatků za Medicaid pro Nelsonovu Nebrasku), Cash-for-cloture (úplatky za předčasné ukončení legislativní debaty), atp. Patří sem i uplácení členů odborů osvobozením od určitých daní (které nečleni platit musí), anebo pokuty za nezakoupení zdravotního pojištění v reformním návrhu, atp. To je ta Change, we can believe in. (Změna, které můžeme věřit.) No, we can´t.
 
V Americe populism často označuje aktivní hnutí veřejnosti, voličů nebo lidu proti politickým elitám za ochranu svého hlasu, práv a hodnot. Různá hnutí za občanská a volební práva vedená zdola jsou populistická, ne nutně populární nebo zaměřená na popularitu. Český populismus je pravým opakem: pochází shora, od politických elit, které na základě veřejných průzkumů udělují politicko-sociální výhody za účelem zvýšení viditelnosti a zajištění hlasů. Dnešní Tea Party Movement nebo historické Kingovo hnutí za občanská práva jsou tedy populistická, jako jsou líbivá Obamova slova a návrhy: on je tedy populista (česky), ale hnutí proti němu je populistické (americky).
 
Např. zvýšení daní bank a pojišťoven (vrácení 90 miliard z injekce TARP), jakkoliv populární, nutně zaplatí občané ve zvýšených poplatcích. Jakékoliv zdaňování podniků a institucí (institution je česky instituce, ne institut) je vždy neseno konečnými poplatníky, zákazníky nebo uživateli. Jen zdanění občanů se nedá přesouvat dál: u prostých lidí daňové řetězce vždy končí.
 
Ještě během své prezidentské kampaně navštívil Obama Lorain county v Ohiu. Nezaměstnanost tam byla 6,9% a on slíbil, že pomůže. Dal jim tedy $33 milionů stimulační dotace a dnes je tam nezaměstnanost 10,9% a roste. Za poslední dva roky USA ztratilo přes 7 milionů pracovních míst. Nezaměstnanost v Michiganu je 14,6%, v New Jersey 10,1% - rekordní čísla za posledních 40 let.
 
Kde a jak bude Obama vytvářet pracovní příležitosti? Nikdo neví. Keynesiánské „stimuly“ zcela evidentně nefungují. USA nejsou jen v krizi, ale především v historické transformaci: tradičních pracovních míst bude i nadále ubývat (viz blog na http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/ales-drobek.php?itemid=8158), dokud se nezmění ekonomický, podnikatelský a hlavně politický model.
 
V Ohiu byl O. bez teleprompteru a tak o sobě prořekl zajímavé věci: že je rád pryč z Washingtonu, že ho tam politici trápí „k zbláznění“, atp. Zaujala mě obzvlášť jeho odpověď devadesátileté stařence: „My nikdy nezapomínáme na staré lidi, protože oni volí ve velmi vysoké míře.“ To je svatá pravda. Každý ať si to ale přebere po svém - mě to vyrazilo dech. Ne, že by mě překvapila jeho politická arogance, ale to, že to řekl té stařence nahlas a do očí. A ta nešťastnice mu zatleskala.
 
Surrealistické bylo i to, když nezaměstnaným v Ohiu vykládal, že „Poprvé v historii USA“ si mohou na internetu vyhledat, kdo byl na návštěvě v Bílém domě! Jaký to krásný a uklidňující dar. Pochybuji ale, že tam najdou Michaele a Tareq Salahi, kteří obešli bezpečnost, dostali se na oficiální večeři v Bílém domě bez pozvánky a nechali se s ním fotografovat. Peníze musí jít na zbraně, které teroristy porazí, ne na advokáty, kteří je budou obhajovat. I to bude muset Obama pochopit, nechce-li být smeten hněvem občanů. Masový vrah z Fort Hood, Dr. Nidal Hasan, se neměl nikdy dostat na HSPI Presidential Transition Task Force.
 
Amerika s napětím očekává jeho první adresu State of the Union ve středu 27. ledna. Určitě nebude mluvit o reformě zdravotnictví, zavírání základny Guantanamo, radaru, anebo obou válkách. Spíše bude slovy a rétorikou „bojovat“ za chudé a nezaměstnané, zachraňovat pracovní místa a slibovat modré s nebe. Jak tenká je hranice oddělující obdiv od výsměchu. Tatáž slova a hesla, která ještě nedávno elektrizovala miliony, vyřknutá ve změněných a řečníkem nepochopených podmínkách, mohou vyznívat prázdně a směšně.
 
Zcela paradoxně se domnívám, že Obamovo zvolení bylo pro USA potřebné a dobré. Tlak Evropy byl nenávistí k Bushovi politicky neúnosný a změna byla žádoucí. Věčná osočování z rasismu byla negována inaugurací prvního černého prezidenta. Udělení Nobelovy ceny „Za nic“ evropské tlaky jen potvrdilo – Amerika byla takovým „oceněním“ potrestána a musela se stydět. Ve Frankfurtu byla úspěšná premiéra muzikálu Hope: Obamův příběh v písních a tancích - Ja, wir könen! Doufejme, že tenhle „dárek“ nám do USA nedoručí. Takový kýč bychom těžko strávili: No, we can´t! Máme ale černého prezidenta, pocit historické viny opadl a do budoucna bude klid. Ještě nás čeká to cherchez la femme do Bílého domu („božská“ Sarah jistě slibnější než „vyhořelá“ Hillary) a pak rychle pryč od politické korektnosti, zpět ke zdravému rozumu. Po druhé by Obamu volilo již pouhých 39% Američanů. A navíc, objevil se Scott Brown.
 
Jako ekonom jsem pod Obamou úpěl. Začalo to tzv. tvorbou pracovních míst, rychle nahrazenou tvorbou a záchranou, pak záchranou a tvorbou a nyní již jen záchranou. Úkolem vlády přece není zachraňovat joby, které trh odmítá. Úkolem vlády je ochránit tržní podmínky, které umožní malým a středním podnikům novou práci vytvářet. Politik však raději „zachraňuje“, protože to nelze měřit: Co jste zachránili? To, co zůstalo. Argument že by bylo hůř, kdybychom neutratili trillion dolarů je podobný: Co by bylo, kdyby… To ovšem nemá s ekonomií nic společného; je to jen tradiční politika. Nová tvorba míst: 0. Míra změny: 0.
 
Další „obamovka“ přišla jmenováním Clintonových pohrobků, keynesiánců a friedmanovců, kteří na krizi zadělávali: Summers, Geithner, Bernanke, Romer atp., schopní pouze utrácet miliardy, zadlužovat národ deficity, zadělávat na inflaci a odměňovat své politické mecenáše. Amerika s jejich pomocí začala šířit nákazu socialismu. Hlavy tedy padat budou; nejspíše půjde Geithner, ale na mušce mnobých demokratů je i předseda Fed Ben-Shalom Bernanke: ještě nedávno TIME Muž roku 2009, nyní již na cestě „ke zdi“. Potřebuje 60 hlasů a jen strach z chaosu jej může zachránit. Demokraté jsou pověstní svojí „popravčí četou v kruhu“: střelba do vlastních řad je jim vlastní.
 
Vyplaveni byli dokonce i ekonomové, kteří nazývali Druhou světovou válku keynesiánským stimulem. Proč tedy neinscenovat v Tichomoří každých pět let válku, potopit nejdražší křižníky, letadla, děla a tanky - a nechat vojáky na břehu, aby odpálili ohňostroje a tleskali nové prosperitě? Úpěl jsem také, když Obama vyhlásil šrotovné na nákup elektromobilů – a naše peníze šly do nákupu golfových vozíků. Moudrost a soudnost: 0
 
Dnes již neúpím. Bohatnout nelze šetřením (ani utrácením), ale pouze správnou investicí do produktivní budoucnosti. Jen ekonomický nedouk nebo blázen by zvyšoval daně během krize. V USA dnes máme historické hnutí Tea Party Movement, Obamova popularita se propadá a demokraté ztrácejí místní volby. Arogance socialistické reformy zdravotnictví (kuloárová Obamacare) selhala totálně, šíření viru euro-socialismu se zadrhlo revoltou nezávislých zdola. Obama promarnil historickou příležitost k tvorbě nové společnosti, inovačního kapitalismu a lepší budoucnosti. Pokračovat v Bushově politice není změna – a změny je dnes v USA třeba nejvíce.
 
Bylo tedy správné, že jsem nevolil Obamu; ten pohled ráno do zrcadla za to stojí. Američané sice zaváhali, ale ne nadlouho. Nyní jsou v revoltě proti ideologické politice minulého století, proti oběma stranám koňských handlířů a lobbistů, ne státníků. Amerika dnes volí novou moc bezmocných proti rostoucí bezmocností mocných.
 

Umíte anglicky?

 
Upraveno podle „Jsem rád, že jsem ho nevolil“, DNES, 20. 1. 2010, s. A9.
 
 
Váš,
Milan Zelený
 
 
Letnímu vánku o bouři, studniční žábě o moři a polovzdělanci o tom, co nikdy ve škole neslyšel, nevyprávěj.
Čínské přísloví
 

Zpět na Výpis článků