O akciových společnostech

Akciové společnosti se dnes staly zaklínadlem nejen prodavačů novin a pamfletů, ale i kapitánů státu. Zdá se, že si myslí, že akciové společnosti přivedou na svět volný trh, zaručí podnikání a podnikatelství, vyřeší mnohé ze složitých problémů přechodu.
 
Omyl. Akciové společnosti samy o sobě nic nepřivodí a nezpůsobí (kromě chaosu a rozpaků), protože jsou následkem, nikoli příčinou vyspělé a vyzrálé funkce volného trhu. Akciové společnosti jsou instituce volným trhem vyvolané, ne však volný trh tvořící. Jestliže u nás žádný trh neexistuje - natož volný - pak akciové společnosti jej k životu neprobudí. Primární je volný trh. Teprve jeho úspěšné funkce a růst si v určitém stádiu vynutí vznik druhotných podpůrných trhů s akciemi a cennými papíry - ne opačně.
 
Ani na dnešním vyspělém trhu USA nejsou nové podniky zakládány vydáváním akcií: nikdo by si je nekoupil. Nové podniky vznikají na základě myšlenky spojené s partnerským, soukromým a rodinným kapitálem, rozšířeným bankovními úvěry (je-li myšlenka opravdu dobrá). Teprve po dlouhodobých úspěších a veřejném rozpoznání takové soukromé firmy (často po 5-10 letech) mohou vlastníci nabídnout své akcie veřejnosti pomocí tzv. IPO (existuje-li ovšem veřejný trh akcií). Tím daná firma přestává být soukromou a stává se firmou veřejnou. Tzv. akciové vlastnictví, o kterém se u nás tak nezasvěceně mluví, není vůbec vlastnictvím soukromým, ale vlastnictvím veřejným: tedy někde na půl cesty mezi vlastnictvím státním a vlastnictvím vskutku soukromým.
 
Rád bych použil u nás tolik oblíbeného metaforického přístupu. Akciové společnosti jsou něco jako pánské šle. Jak dotyčná pánská ekonomika roste, kypí a hrozí překypěním, je často třeba vyměnit úzké opasky za pořádné kšandy. To, že vypasení páni nosí většinou šle, přece neznamená, že šle jsou příčinou jejich vypasenosti. Byl tedy na pětku studentíkův návrh, abychom na zchudlé hubeňoury navěsili kšandy a čekali, až nám do nich pěkně nakynou.
 
V publikaci „Moderná japonská organizácia a rozhodovanie" (Ústav marxizmu-leninizmu ÚV KSČ, Bratislava 1987) čtu na straně 423: „Goldsmithové údaje tak v prvom rade ukazujú, že vydávanie nových účastín prostredníctvom kapitálových trhov nie je hlavným zdrojom príjmov a financií pre žiadne priemyselné vyspelé hospodárstvo" Toto je samozřejmě pravda, a když si to přečtete ještě jednou, uvidíte, že jde o soud zcela kategorický a konečný. Američan Ray Goldsmith tento závěr učinil již v roce 1969.
 
I když je neuvěřitelné, že by naši přední „ekonomové o zastaralosti a úpadku veřejného akciového vlastnictví nevěděli, přesto neuškodí několik přímých citátů z nedávné práce Michaela C. Jensena, předního amerického odborníka ve finanční ekonomice: „Veřejně vlastněná akciová společnost, hlavní motor hospodářského vývoje ve Spojených státech po více než století, dnes přežila svou užitečnost v mnoha ekonomických sektorech a vstupuje do svého zatmění". A dále: „Nové organizace vznikají na jejím místě - organizace, které zůstávají akciovou společností svou formou, ale nemají žádné veřejné akcionáře, nejsou na seznamu a jejich akcie nejsou nabízeny na organizovaných burzách." A ještě jednou: „Tím, že řeší centrální slabost veřejné akciové společnosti - konflikt mezi vlastníky a manažery ohledně kontroly a užití podnikových zdrojů - tyto nové organizace zaznamenávají pozoruhodná zlepšení v operační efektivnosti, zaměstnanecké produktivitě a hodnotě akciových podílů."
 
Je zcela samozřejmě, že proces přechodu k tržnímu hospodářství nebude v Československu bez problémů. O to více však je třeba, aby jej řídili lidé vzdělaní, znalí světových trendů a hlavně: znalí ekonomické vědy a praxe volného trhu. „Dělání ekonomie" pomocí příruček a zastaralých učebnic je pro naše specifické podmínky v Československu přístup zcela nevhodný.
 
LD: 5. června 1990